Článek
V rohu stál starší muž, oblečený v kabátě, který pamatoval lepší i horší časy. A s výrazem, který naznačoval, že ho svět přestal zajímat někdy okolo roku devadesát pět po začátku dvacátého století.
Když na něj konečně přišla řada, přistoupil k pultu a zamumlal - „Bromexin“. Pak to slovo pro jistotu zamumlal znovu, snad aby mu, nebo dokonce i sobě, přidal speciální váhu.
Lékárnice (jejíž jméno my neznáme, a tak o něm dnes nezpíváme), mladá slovenská žena s vlasy staženými do pevného uzlu, přejela recept očima a zvedla hlavu.
„Samozřejmě, pane,“ řekla zdvořile česky. „A víte, že Bromexin se nesmí užívat po 17. hodině? a také musíte hodně pít…“
Sedmnáctá hodina a odkaz sedmnáctého listopadu
Stařík na ni vytřeštil oči. „Po sedmnácté hodině? Co je to za nesmysl?“
„Je to doporučení od výrobce, pane,“ vysvětlovala trpělivě. „Může způsobit problémy se spánkem. Lépe ho brát dřív během dne.“
„Samé zákazy a příkazy!“ pravil muž důrazným hlasem „Za tohle jsme necinkali klíčema! Vy mi tady budete říkat, kdy si mám vzít lék na kašel?“ Seniorův pražský hlas, začínal nabírat na síle, víc než si dokáže běžný mimopražský čtenář představit.
Hlavy spolu-pacientů se otočily. Tiše hučící lékárna se najednou proměnila v prostor plný neklidu.
„Tohle je přesně ono!“ pokračoval starý muž, teď už křičel. „Omezení, samá omezení! Tenhle stát nás dusí! Brusel nás dusí! Fialenko nás dusí! Tady už ani snad kašlat nemůžeme, jak chceme!“
Lékárnice se snažila zachovat klid. „Pane, je to jen doporučení. Pokud si chcete vzít lék večer, je to vaše rozhodnutí.“
„Najednou, moje rozhodnutí!“ vykřikl a zvedl ruku, ve které držel svou hůl. „Moje rozhodnutí je, že už mám všeho dost! V roce 89 jsem stál na Václavském náměstí pod Melantrichem, klepal tam kosu, fandil Havlovi a Krylovi a věřil ve svobodný svět, a co z toho? Kašlu a oni mi zakážou i předražený Bromexin!“
Mladý pár, který si prohlížel galerii Abecedy vitamínů (od A až po Z), se začal tiše smát. Lékárnice, ale udržela profesionální úsměv. „Rozumím, pane. Dám vám lék a pokud budete potřebovat další informace…“
„Nechci žádné další informace!“ přerušil ji. „Já chci klid!“
Nakonec udatný senior dostal, co chtěl. A s dramatickým gestem při odchodu práskl otočnými dveřmi lékárenského řetězce!
---------------------------------
(autorský text, na základě pravdivé události, literárně upraveno)
