Článek
Když se ohlédneme zpět na těch pětatřicet let, co nás dělí od Sametové revoluce, je těžké nebýt vděčný. Žijeme ve svobodné zemi, kde můžeme Vánoce slavit bez obav a bez přetvářky.
To, co bylo kdysi pronásledováno nebo potlačováno, se stalo přirozenou součástí našeho života.
Můžeme zpívat koledy, modlit se, věřit na nadpřirozené bytosti nosící dárky a lásku, svobodně navštěvovat půlnoční mše a sdílet radost se svými blízkými.
To vše je obrovský dar. A nemusíme z něj státu platit darovací daň.
Konzumní šílenství - prokletí Vánoc
Avšak každý dar s sebou nese odpovědnost. Zdá se, že v zápalu konzumního šílenství zapomínáme, co Vánoce skutečně znamenají. Obchodní domy se stávají našimi chrámy, místo aby nás vánoční světla vedla k zamyšlení nad světlem, které podle tradice přišlo na svět, aby nás vedlo k lásce a naději.
Nejde o to odsuzovat nákup dárků nebo chutné cukroví. Vždyť radost, kterou přinášíme druhým, je sama o sobě krásná. Jde ale o to, abychom nezapomněli na to podstatné – že Vánoce nejsou jen o věcech, ale o vztazích. Nejen o tom, co máme, ale o tom, kým jsme.
Buďme tedy k sobě upřímní. V čem nás tyto Vánoce mohou proměnit? Jak můžeme být lepšími lidmi – laskavějšími, vnímavějšími, otevřenějšími? Polepšeme se. Ne kvůli povinnosti, ale kvůli radosti, která pramení z toho, že na chvíli zpomalíme, zaposloucháme se do ticha a připomeneme si, že svoboda, kterou slavíme, není samozřejmostí.
Možná bychom letos mohli vyzkoušet něco nového – dát si pod stromeček dar obyčejné blízkosti. Ne drahý dárek, ale upřímné slovo. Ne přejedení, ale sytost srdce.
Vždyť o to přece jde. O to, co nelze zabalit do papíru ani vyjádřit cenovkou.
Váš Legendární Medvěd
