Článek
Tentokrát se středem pozornosti stali youtubeři a další digitální tvůrci, kteří se údajně na základě evropské směrnice musejí registrovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Realita je však trochu jiná – evropská směrnice žádnou takovou povinnost neukládá. To, co by šlo řešit rozumně a s ohledem na svobodu digitálního prostoru, se opět zvrhlo v české byrokratické cvičení.
Evropská směrnice o audiovizuálních mediálních službách (Audiovisual Media Services Directive AVMSD) má za cíl zajistit základní standardy v oblasti audiovizuálního obsahu – ochranu nezletilých, férovost reklamy nebo rovné podmínky pro tradiční a online média. Ale povinná registrace všech digitálních tvůrců v ní zmíněna není. To, co se nyní děje v Česku, je čistě dílem naším – tedy odeesáckého ministerstva kultury (a také RRTV), které dokazuje, že umí kreativně vykládat unijní předpisy a přidávat k nim národní „vylepšení“. Pravda takto „zalévá“ byrokratické květinky více českých orgánů, až je z nich nepropustná právní džungle ve které se skoro nedá podnikat ani žít. A to máme prý pravicovou vládu.
Na ministerstvu kultury, vedeném Martinem Baxou (ODS), si buď někdo špatně přečetl směrnici, nebo šlo o záměr vytvořit nové regulační nástroje. Ministr Baxa, známý svými motýlky a uhlazenou image, se ale ke kauze příliš nevyjadřuje. Když už na něj padne otázka, rychle odkazuje na RRTV, jako by šlo výhradně o její pochybení. Tato taktika připomíná dlouholetou rétoriku ODS – když něco nefunguje, může za to někdo jiný: komunisti, Babiš, Putin, Trump, Havlíček, počasí nebo teď RRTV.
Strážci svobody leda tak na papíře
Zatímco registrace u RRTV může vypadat jako formalita, jde o zásah do svobody projevu v digitálním prostoru. Youtubeři, influenceři a další tvůrci obsahu se najednou ocitají pod drobnohledem, který je běžný spíše pro tradiční média. Kdo a jak bude rozhodovat, zda jejich obsah odpovídá zákonům? Budou za porušení pravidel padat pokuty? Budou se odebírat licence? A hlavně – proč by měl být jakýkoliv jednotlivec nucen se registrovat jen proto, že tvoří obsah na internetu? Bude se snad za chvíli u státních orgánů povinně registrovat i babička, která na youtube sdílí svá videa, jak s vnoučkem pěstují včely?
Nyní naštěstí ještě ne, ale mám důvodné podezření, že brzy ten čas opravdu nastane.
Martin Baxa se v této kauze ukazuje jako slabý článek. Buď nedbalostně nevěděl, co se zde chystá, nebo to věděl a nyní se snaží odpovědnost shodit na jiné. Ani jedna z těchto možností nevypovídá o jeho kompetencích pozitivně. Jeho snaha tvářit se jako moderní politik kontrastuje s archaickými kroky jeho ministerstva, které zjevně nechápe, jak digitální svět funguje. Skutečnost, že Baxa nakonec pod tlakem vlivné „digitální veřejnosti“ otočil a zasáhnul bylo jen odvrácení katastrfy za pět minut dvanáct, ne však něco za mu by se mu mělo výrazněji tleskat.
Modroptáčí výmluvy
Jak dnes ví každé malé dítě, ODS si na výmluvách na minulé režimy a Babiše postavila celou strategii přežívání. Když něco nefunguje, může za to někdo jiný. Ale lidé už po třiceti pěti letech nejsou ochotni akceptovat, že problémy, které vznikají dnes, mají kořeny výhradně v minulosti. A pokud se ODS neodnaučí vyhýbat odpovědnosti, může se stát, že se příští volby pro ni promění ve velmi tvrdé vystřízlivění.
Závěrem
Ať už se tato zamýšlená povinnost registrace ukáže jako chyba, nebo jako úmyslný krok, jedno je jasné – odpovědnost leží na ministerstvu kultury. A Martin Baxa by měl přestat skrývat svou nečinnost za motýlkem a začít aktivněji řešit problémy, které jeho úřad způsobuje.
Bohužel se nejedná o jediný prohřešek, kdy občan musí kroutit hlavou, zda je ODS vůbec pravicovou stranou tedy nejen na billboardech. Ale i realitě.
Namátkou – kdo nám zvedl daně, ačkoliv sliboval, že tak neudělá? Nebo premiér a předseda ODS, který asi nechápe základní tržní principy, a mj. hokynářsky obviňuje politického konkurenta, který (resp. jeho svěřenské fondy) drží 6 procent trhu ze zdražování másla.
A nyní nově se premiér dokonce tváří, že zvedne platy v Agrofertu, tedy u soukromého subjektu. To už je opravdu do nebe volající nepochopení základních ekonomických pravidel liberálního světa. A že by dnešní pravicová vláda snížila počet úředníků a zeštíhlela stát, o tom se nám dnes vskutku může jenom zdát.
Sečteno – zvýšené regulace, vyšší daně, bobtnající stát, snahy omezování svobody slova (mj. vypínání webů) anebo perfidní snaha o „korekci“ platů v soukromém sektoru jsou jasné „red flags“ (jak by řekli mladí lidé), že tohle není žádná pravicová liberální politika, ale český Kocourkov s.r.o.
