Článek
Jan Trefulka (*15. května 1929 Brno – 22. listopadu 2012 Brno) patří mezi nejvýraznější české (resp.moravské) spisovatele 2. poloviny 20. století.
Psal skvělou prózu, byl kritikem, překladatelem, publicistou a osobností kultury, která své dílo naplnila osobními zkušenostmi s totalitním režimem a moravskou identitou.
Trefulka vyrostl v Brně‑Králově Poli a již na gymnáziu se seznámil s Milanem Kunderou, který se stal jeho kamarádem na celý život. V letech 1948–1950 studoval literární vědu a estetiku na FF UK v Praze. V roce 1950 byl však vyloučen z KSČ i z univerzity pro „anti‑party“ postoje spolu s Kunderou. Poté se živil jako dělník, traktorista či pomocný pracovník, mimo jiné ve Vlašimi a u dělostřeleckého pluku v Písku.
V Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy J.E.Purkyně), kterou ale opustil (nedokončil) v roce 1957 a stal se mizerně placeným šéfredaktorem Krajského nakladatelství.
Během 60. let působil jako redaktor a nakonec šéfredaktor časopisu Host do domu. V srpnu 1968 se účastnil Vysočanského sjezdu KSČ, ale již v roce 1969 byl z komunistické strany vyloučen a zakázáno mu publikovat.
Zákaz publikace
Po bezprávném zákazu publikace se jeho tvorba udržela jen v samizdatu a exilových edicích. Patřil ke signatářům Charty 77 a pokračoval jako samizdatový autor až do Sametové revoluce v roce 1989.
Po listopadu 1989 se aktivně zapojil do veřejného života: stal se předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů (1991–1995) a byl členem první Rady České televize (1992–1997).
Významná díla (výběr)
- Pršelo jim štěstí (1963): drobná próza o mládeži v době stalinismu – autorův literární debut.
- Třiatřicet stříbrných křepelek (1964), Nálezy pana Minuse (1966): prózy s existenčními a společensko‑psychologickými motivy.
- O bláznech jen dobré (1973): psychologický román z jara až podzimu 1968 v malém moravském městečku – rozbor lidské důstojnosti, existenciální zvrat a autorova konfesivní spojitost s hlavním hrdinou (narodil se ve stejný den 15. května).
- Svedený a opuštěný, Zločin pozdvižení, Veliká stavba: díla vydaná samizdatem či v zahraničních exilových edicích v 70.–80. letech.
- Po roce 1990 např. Bláznova čítanka (1998), V bludišti šlehačkových slonů (2001), Skřipce na ptáčky (2004) – autorovy pozdní sbírky a prózy.
Osobní a literární přínos
Trefulka je právem považován za výrazného představitele české (nejen disidentské) literatury: jeho dílo mj. bravurně reflektuje otázku individuální integrity pod tlakem režimu, hledání vnitřní svobody a moravskou identitu.
Jako prozaik kladl důraz na všední detaily života, jeho styl byl zasvěcen jednoduchosti, zpívající češtině s prvky moravského dialektu a silné rytmice větných konstrukcí.
Jeho životní cesta – od komunistického funkcionáře přes vyloučeného intelektuála až po přední osobnost kulturně‑politické angažovanosti – je prototypem tvůrce, který svou integritu neztratil ani v nejtemnějších obdobích totality.
V roce 1999 získal Cenu města Brna za významný kulturní přínos. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.
Jan Trefulka zůstává inspirativní osobností české literatury: spisovatelem, který dokázal psát pravdu tam, kde byla slova zakázána, a zachovat si moravské kořeny i v době, kdy to stálo za cenu samoty.
