Článek
Nebo za to, že si dokázal udělat prvoplánovou srandu z každého, kdo poctivě pracuje?
Prezident Petr Pavel udělil ve Vladislavském sále 48 státních vyznamenání. Slavnost, fanfáry, lesk, čest a hrdost národa.
A mezi oceněnými velké překvapení — pan Zdeněk Svěrák.
Ano, ten věčně usměvavý moralista českého humoru, který by se podle některých měl už dávno jmenovat národní poklad. Jenže dovolím si kacířskou myšlenku: je opravdu Svěrák už na státní vyznamenání zralý?
Vždyť si vzpomeňme: jeho humor bývá místy tak pubertální, že by ho nepochopil ani žák deváté třídy s mobilem přilepeným k uchu. „Podívám se ještě Daňkovi na Ptáčka“ — hláška, která by možná rozesmála čtenáře Bravo Girl v roce 1994, ale z úst národního velikána působí spíš jako trapný pozůstatek doby, kdy se říkalo „na vtipy z hospody nešahej“.
A to zesměšňování pracujících?
V Marečku, podejte mi pero se lidé, kteří se po směně snaží dodělat školu, stávají karikaturami.
V Vrchním, prchni je číšnické řemeslo terčem prvoplánových gagů. Zkusil si někdy Svěrák alespoň pár hodin poctivého roznášení piv, talířů a účtenek po přeplněné zahrádce v sobotu večer?
To by pak možná i pan Svěrák pochopil, že „čekat na placení“ je v našich poměrech vlastně meditační cvičení, nikoli znak úpadku pohostinství.
Samozřejmě, umění má právo na nadsázku.
Ale vyznamenání? Za co přesně? Za to, že si s Ladislavem Smoljakem dělali legraci z učitelů, číšníků, dělníků i amatérů všeho druhu?
To pak můžeme rovnou připravit místo na příští rok pro Leoše Mareše — za přínos módě a schopnost pronést větu „Jsem v pohodě“ v přímém přenosu bez kousku studu.
Anebo rovnou pro FattyPillow — jeho videa alespoň dokazují, že český humor nezemřel, jen se přesunul na YouTube a váží víc než 130 kilo.
A tak si říkám: až jednou prezident udělí vyznamenání i těm, kteří se dřou, vzdělávají po večerech a nezesměšňují u toho ostatní, možná konečně začneme mít pocit, že žijeme v zemi, kde se cení i něco víc než jen „ptáček“ a účtenka.
(satirická autorská glosa)
