Článek
V hospodě po exekuci - poetika toxická
Legendární Medvěd XXXL
Kdybych mluvil jazyky lidskými,
uzenými, pekelnými i andělskými,
plival bych slabiky do popelníku dějin.
Hlas by mi chrčel
jak harmonium
v hospodě po exekuci.
Slova by páchla kouřem, potem
a levným vínem v pět ráno.
Andělé by si zacpávali uši
a ďáblové by tleskali do rytmu.
Každá věta by kulhala, ale šla by dál.
Mluvil bych rychle,
než mi jazyk uřízne vlastní pravda.
Všechno by to bylo křivé,
ale moje.
Protože mlčet umí každý blbec
se srdcem čistým.
A já chci mluvit,
dokud krev ještě drží takt.
No vážně, fakt!
------------------------------
(čteme hlasem Jana Libíčka prošpikované hlasem Filipa Topola a Ing.Švédy )
Hezkou zimu přeji!
Lidičky mějte se rádi, (předposmrtný) život je krátký.
