Článek
Jen u rodinného oběda vyslovil svůj názor:
„Čím více se proti údajné klimatické změně bojuje, tím je větší horko. Proč mám podezření, že vedro by v létě bylo i tehdy, kdybychom ty desítky miliard neutratili?“
A bylo zle.
Vnučka demonstrativně odložila vidličku. Zeť začal googlit statistiky. Syn obvinil otce z šíření dezinformací a začal telefonovat na Akademii věd - Czech globe (oddělení pro výzkum globálních změn).
A snacha oznámila, že takové řeči se před dětmi říkat nemají. Od té doby je Bedřich na rodinných oslavách zván spíše z povinnosti než z radosti. Nebo vůbec.
Přitom položil otázku, která by v normální společnosti měla být zcela legitimní. Nikoli proto, že by měl automaticky pravdu, ale proto, že právo ptát se je základem každé svobodné debaty.
Klimatické ticho
Je zvláštní, jak se některá témata proměnila téměř v náboženství. Kdysi se lidé hádali o fotbal, o politiku nebo o tom, zda je lepší Škoda či Volkswagen. Dnes stačí vyslovit pochybnost o účinnosti některých klimatických opatření a člověk riskuje společenskou karanténu.
Bedřich samozřejmě ví, že klima se mění. Také ví, že léta bývají horká. Pamatuje si však i vedra ze sedmdesátých a osmdesátých let, kdy po Evropě nejezdily elektromobily, na střechách nebyly solární panely a slovo „Green Deal“ neznal vůbec nikdo.
Jeho otázka proto není tak hloupá, jak se může zdát. Pokud se utrácejí stovky miliard korun, je přece legitimní zajímat se o výsledky. Ptát se, zda přínosy odpovídají nákladům. Zkoumat, zda některá opatření nejsou spíše symbolem než skutečným řešením.
Demokracie totiž nestojí na tom, že všichni souhlasí. Stojí na tom, že i člověk s menšinovým názorem může bez obav říci, co si myslí.
Bedřich možná nemá pravdu. Možná ji má jen částečně. A možná ji nemá vůbec.
Ale společnost, která se přestane bavit se sedmdesátiletým dědou jen proto, že položil nepohodlnou otázku, má problém větší než jedno horké léto.
A tak Bedřich dál sedává osamoceně na lavičce v brněnském parku Lužánky a pozoruje slunce nad městem a občas si povzdechne:
„Když jsem byl mladý, lidé se hádali. Dnes se urážejí.“
A možná právě v tom je ten skutečný problém.
