Článek
Kdysi nebylo nic jednoduššího než si cestou do práce, na úřad, do školy nebo na tramvaj koupit (papírové) noviny nebo časopis.
Trafiky byly na každém rohu, už z dálky poznatelné podle pestrých poutačů, a hlavně vůni novinového papíru a cigaret, která se linula až k vašim/našim nosánkům.
Brno, Blansko, Třebíč, Prostějov, Olomouc, Zlín, Jihlava, Tišnov, Šumperk, Velké Losiny, Opava, Znojmo, Ochoz u Brna – všude to bylo stejné.
Trafikanti věděli, které noviny kupujete, a přidali k tomu ještě kávu, úsměv nebo balíček žvýkaček pro zlepšení dne.
Dnes? Noviny se stávají pomalu vzácnější komoditou než rozumní politici nebo dostupné bydlení pro mladé lidi.
Místa, kde ještě před pár lety stála trafika, zdobí dnes nápisy jako „Pekárna“, „Bageterie“, „Vinotéka“, „Street food“ nebo moderní „Bistro - Bubble tea“.
Na první pohled to vypadá jako nevinný posun v poptávce. Kdo by neodolal vůni poměrně čerstvě rozpečeného (ne upečeného) rohlíku, koblihy nebo bagety? Ale co to vypovídá o nás, Moravanech a Slezanech?
Vyměnili jsme potravu duševní za kalorickou. Místo ranní porce zpráv s kávovou lžičkou analýz si dnes neseme krabici plnou koláčků a křupavých housek. Někdo by mohl namítnout, že je to jen logická evoluce. Papírové noviny nahradily online zpravodajské portály a sociální sítě, kde je informace dostupná na jeden klik.
Ale zkuste si vzpomenout: kdy jste naposledy dočetli nějaký článek a neodběhli přitom k něčemu jinému?
Na druhou stranu, život není jen o zprávách. Pekárny přinesly něco, co novinový stánek nikdy neuměl – okamžité uspokojení chutí. Zatímco noviny vyžadují čas, soustředění a občas i kritické myšlení, kobliha je rychlá a bezstarostná. Symbol doby, kdy všichni spěcháme a hledáme okamžité radosti.
Otázka ale zůstává: co dále s naší duševní stravou? Může ji plnohodnotně nahradit obsah z mobilních aplikací?
Jedno je jisté. Až budete příště mít chuť na sladký koláček nebo koblihu z holdingu, zkuste si vzpomenout na tu hodnou trafikantku, která vám kdysi prodala první Lidovky, Svobodné slovo nebo Rovnost.
Možná to byla právě ona, kdo vaší duši podával potravu, kterou dnes jen těžko hledáme mezi regály plnými chleba.
