Článek
A nemáte ani obhájce ex offo.
Ani možnost podat odvolání, či dokonce dovolání.
Absurdní? Ano. Nepřijatelné? Jistě. V českých pohádkách? Běžná praxe.
České pohádky, ty údajně „nevinné“ a poučné příběhy, které nám vyprávěli babičky, dědové, Strýček Jedlička a večerníčky, jsou ve skutečnosti živnou půdou pro chaos, právní anarchii a nedůvěru v právní stát.
Vezměme si (h)různé populární čertovské pohádky. Čert nejen že funguje jako žalobce (pečlivě si zapisuje lidské hříchy), ale také jako soudce i vykonavatel trestu. Totožnost institucí by zahanbila i nejdrsnější diktatury. Dokonce i v putinovském Rusku je mezi žalobou, soudem a věznicí jistá mezera – byť třeba jen kosmetická.
A co presumpce neviny? Ta je v pohádkách popravena ještě dříve, než začne první scéna.
Hříšník je automaticky viník. „Lhal jsi? Do pytle!“ „Kradl jsi? Rovnou do kotle!“ Tohle není pohádka, to je lynč. Nikdo se neptá, zda byl zloděj hladový nebo lhář pod tlakem okolností.
Psychologický kontext? Polehčující okolnosti? Prvotrestaný? Zapomeňte. V českých pohádkách vládne pekelný absolutismus.
Sprostý podezřelý
Právo na obhajobu? Ale prosím vás, koho by to zajímalo! Advokátů v pohádkách nenajdete – snad kromě lišky, která však hájí pouze sama sebe. Naopak se setkáte s výsměchem vůči spravedlivému procesu. Čert si připíše body za efektivitu, ale co děti, které to sledují?
Učíme je, že spravedlnost je věcí okamžité odplaty, ne přísného zkoumání pravdy.
A co tělesné tresty? To je kapitola sama o sobě. Příklad matky z pohádky Anděl Páně 2 : „Mnoho vařeček jsem na něm zlámala.“
Tohle má být vzor? Představa, že se pedagogický přístup řeší kuchyňským náčiním, snad pochází z doby temného středověku.
Z pohádek jde často STRACH. [1]
Ergo kladívko, jak dlouho budeme přivírat oči nad tím, že pohádky podrývají principy právního státu?
Není načase, aby čerti absolvovali školení alespoň ze základů trestního a ústavního práva, respektovali presumpci neviny a přenechali soudní moc nezávislým institucím?
A hlavně: aby pohádky děti učily, že spravedlnost není kotel v pekle, ale proces založený na férovosti, důkazech a respektu k právům všech stran. Možná i o zásadě volného hodnocení důkazů a zásadě materiální pravdy by se ti malí nezbedové mohli něco dozvědět.
Pohádky jsou mocný nástroj, který formuje myšlení dětí. Pokud chceme právní stát, musíme začít u toho, co vyprávíme svým nejmenším. Takže, milí autoři pohádek, zkuste to ještě jednou – a tentokrát podle zákona. Jsme snad právní stát (Rule of Law), ne peklo.
Tedy aspoň ještě doufám.
----------------------------------
[1] AUTOR glosy naráží na stejnojmenného režiséra Anděla páně.
