Článek
V posledních letech jsme stále častěji svědky situace, že do restaurací a kaváren, si lidé nosí vlastní potraviny a nápoje. Tedy bez souhlasu personálu.
Usadí se u stolů a (ne) nápadně z tašky vytáhnou vlastní sendvič, pet lahev s vínem nebo dokonce termosku s horkým čajem.
Číšníkům je sice podezřelé, že si z 5 lidí u stolku něco objednají jen dva, ale co mají dělat?
Vykutálení hosté
Obsluha se na zmíněné „černé pasažéry“ kouká jako na zjevení, ale co může dělat? Volat policii? Tak jen pokrčí rameny.
„Slečno, ten sendvič není z naší kuchyně.“
„A to je snad trestné?“ odpovídá drze slečna mezi sousty.
„Je za to snad trest smrti?“ směje se mladík, kterému vrchní vytknul, že konzumuje vlastní plechovkové pivo StaroBrno.
Když se vrchní v Liberci kousek od zimáku snažil, po deseti předchozích výzvách, vyhodit třicátnici konzumující vlastní jídlo, od stolu z restaurace, tak ho (smyšleně) obvinila, že jí sáhnul na zadek. A že to oznámí policii, pokud bude pokračovat ve své perfidní „vyhazovací akci“ a nenechá ji dál sedět v restauraci s kamarádkami. Dodejme v rámci fair play, že ostatní severočeské kamarádky v tomto případě řádně konzumovaly nápoje zakoupené v provozovně.
Těžká práce
A tak to zůstává ze strany personálu u trapného pohledu a hlubokého povzdechu.
Policie většinou odmítá situaci řešit, protože škoda je podle jejich odhadů hluboko pod hranicí trestného činu, tedy deset tisíc korun. Navíc policie je dnes zavalena trestnou činností na internetu, a tohle se děje po staru v „off line světě“, a tam se zejména mladým policistům a policistkám (skoro) vůbec nechce.
Ovšem zároveň je to fenomén, který zasahuje celou republiku. Nejvíce trpí podniky v Libereckém a Ústeckém kraji, stejně tak na severu Moravy.
Snad jen v matičce Praze se situace drží jakž takž v mezích; metropole má dost turistů a bohatých obyvatel, kteří si rádi zaplatí za ( často předražený) oběd nebo kávu s tonikem.
Ale co zbytek republiky?
Město Ústí nad Labem jedno z těch, kde se každý den restauratéři ptají sami sebe, zda je ještě smysluplné držet podnik. Někteří to berou s humorem: „Mohli by si alespoň objednat horkou vodu na čaj, když si přinesou vlastní pytlík,“posteskl si jeden kavárník.
Jiní se uchylují ke kreativním řešením. Jedna restaurace v Ústeckém kraji začala na vstup lepit ceduli: „Konzumace vlastního jídla povolena za poplatek 500 Kč.“ Jiný podnik v Liberci zavedl nový poplatek nazvaný „otevření stolů“, který se uplatňuje vůči každému, kdo nic neobjedná.
Problém je ovšem v tom, že pětistovku za vlastní konzumaci nikdo z hostů dobrovolně platit nechce. Takže to reálně zase nic neřeší.
Číšník Standa z nejmenované jablonecké restaurace vypráví:“ Jeden host mi slovensky vynadal, proč má platit dvakrát, jednou za jídlo prý již zaplatil v Albertu, tak jaký další poplatek? To mám jako platit dvakrát, seš k***t, křičel na mne. Myslel si, že nerozumím, že jsme tu daleko od slovenských hranic, ale to se škaredě spletl, ko**tko jeden, po maturitě jsem chodil na jazykovku až do Liberce na francouzštinu a slovenštinu…“
“ A ještě mi nadával do tlustoprdů, a to jsem zhubl ze 135 na 132 kg“ posteskl si chudák Standa z předměstí Liberce s krycím názvem Jablonec.
Pro vyšší informační komplexnost nutno dodat, že ne všichni hosti a hostky dělají tak nápadné scény. Někteří si svůj svačinkový zážitek pečlivě maskují. Schovávají se za noviny nebo tlustější kamarády a vytahují tyčinky z kabelky jako tajní agenti v akci.
Fialová drahota je viníkem?
Podobný fenomén by mohl působit jako groteska, kdyby ovšem neukazoval na hlubší problém. Stoupající ceny, inflace a nejistoty nutí lidi hledat způsoby, jak ušetřit. Co si příště přinesou hosté do restaurací? Mikrovlnku? Vařič?
Na druhé straně, není to náhodou také trochu ukázka naší záliby v improvizaci? Jsme národ, který si umí poradit v jakékoli situaci. A to je pozitivní, Čech a Moravák si ví vždy rady, i v roce 2024!
