Článek
Radim byl v 90. letech studentem vysoké školy v Brně. Jako řada tehdejších studentů a studentek vyrazil o prázdninách do zahraničí na brigádu. I když studoval docela úspěšně brněnská práva, ve Skotsku na farmě sbíral jahody.
V tehdejších dobách se tím dalo vydělat mnohem více než v tehdejším klausovském a zemanovském Česku. Mnohdy až desetinásobně. Prostě jiná doba.
Radim se však vrátil o měsíc dříve, než plánoval. Když se jej následně kamarádi v hospodě na Šelepce nad lahodným StaroBrnem tázali, proč tak učinil, květnatě jim to vysvětlil. Já zde zvolím raději kratší verzi, vím že dnešní čtenáři nemají tolik času jako dávní lidé v Devadesátkách.
- „Kamarádi, představte si, jídlo na farmě bylo velmi úsporné - pořád jen fazole, čočka a brokolice, úplně bez masa. Ale když jednou traktor přejel toulavého psa, tak druhý den na večeři bylo zničehonic maso. A za pár dní chcípl kůň…“
- „Tak jste měli druhý den k večeři také maso“ skočila mu do řeči nedočkavě prsatá Míša, budoucí lékárnice…
- „Přesně tak, ale nepřerušuj mne. No, a když za pár dnů umřela majitelova babička, tak jsem si urychleně sbalil bágl, a spěchal zpátky do srdce Evropy…“
Celá stolní studentská společnost vyprskla ve smích.
Pravým důvodem bylo, že Radimovi majitel platil mnohem méně, než mu slíbil. A bylo tam fakt hnusné počasí.
Prostě klasika, která se děla a děje, co svět světem stojí.
