Článek
Motto:
Potkají se dva kamarádi z dětství: „Ahoj Pavle, jak se ti vede?”
„Stal jsem se spisovatelem.“
„A už jsi něco prodal?”
„Něco ano, automobil, chalupu, pohovku a televizi.“
Kdysi jsem zaslechl, že spisovatel je člověk, který přes den chodí po městě, večer si sedne k psacímu stroji (dnes už spíš k notebooku) a ráno se probudí slavný.
To mi přišlo rozkošné, jenže realita je taková, že český spisovatel se probudí spíš hladový. A jestli se mu zdálo něco o slávě, tak jen proto, že šel spát bez večeře.
Začnu od konce. Kolik si dnes u nás spisovatel vydělá? Odpověď zní: tolik, že si za to může pořídit leda roční dotované předplatné MHD.
Honoráře se totiž obvykle pohybují kolem deseti procent z ceny knihy.
To znamená, že když vaše románové dítě stojí v knihkupectví 400 korun (cena bez DPH) , vaše odměna je kulatých čtyřicet. Čtyřicet korun! To je suma, za kterou si v Praze nekoupíte ani pořádnou kávu. A to ještě mluvím o případě, že knihu někdo opravdu koupí.
Pokud se prodá tisíc kusů, můžete si gratulovat, že jste právě vydělali tolik, kolik má slušnější instalatér za týden. Jestli se prodá deset tisíc, už si připadáte jako vítěz.
Jenže pak si to rozpočítáte: dva roky psaní, několik měsíců čekání na vydání, nekonečné večery po besedách v kulturních domech. A tam na vás čekají tři paní důchodkyně, které se přišly zahřát, a jeden místní novinář - tajný alkoholik, jenž se na závěr opatrně zeptá: „A dá se tím uživit?“
Vtip je v tom, že spisovatel na rozdíl od zubaře nemůže zvýšit sazby. Nikdo vám nezaplatí víc jen proto, že jste napsali lepší metaforu než v minulé knize. A žádné zdravotní pojišťovny vám to neproplatí.
Naopak – spisovatelství je tak trochu koníček, který vás stojí nervy, čas a někdy i peníze.
Ale abych nebyl jen sarkastický – pořád existuje pár jmen, která dokazují, že psaním se uživit dá. Musíte ovšem být buď Michal Viewegh, nebo… Michal Viewegh.
Všichni ostatní žijí spíš z grantů, stipendijních pobytů a příležitostného psaní do novin či na blog.
Ano, občas se poštěstí, že vám knihu zfilmuje televize, ale to je zhruba stejně pravděpodobné, jako že vás na ulici zastaví hollywoodský producent a nabídne vám hlavní roli ve svém novém filmu.
Takže dá se u nás psaním uživit?
Dá. Ale spíš tehdy, když píšete tak rychle, že byste se uživili i na montážní lince. Nebo když si z vlastní bídy uděláte téma a s nadhledem přiznáte: „Ano, jsem chudý, ale aspoň mám co vyprávět.“
A víte, co je na tom paradoxně nejkrásnější? Že i když si spisovatel vydělá méně než brigádník v Lidlu, pořád se najdou čtenáři, kteří knihu otevřou a řeknou: „Tohle stálo za to.“
A kvůli té jediné větě se píše dál. I s rizikem, že vám banka pošle SMS, že na účtu je zase nula.
----------------------
Dodatek - mimo M. Vievegha se psaním ještě slušně uživí K. Tučková, A. Mornštajnová a H. Pawlowská. Ale to jsou ženské, tak se to snad ani nepočítá. (nadsázka) .
