Článek
Starý belgický vtip říká - vězeňství je často ve stínu podpory školství či sportu, což je ovšem paradox, jelikož řada politiků jeho služeb bude v budoucnu spíše využívat než zužitkuje školství či volejbalový míč.
Nicméně již vážněji. Situace v českém vězeňství je dlouhodobě alarmující, ale zdá se, že stát ji buď přehlíží, nebo reaguje nedostatečně. Přeplněné věznice, personální krize Vězeňské služby a absence dlouhodobé trestní politiky – to vše ukazuje, že reformy v této oblasti jsou nevyhnutelné. Přesto se český stát
k potřebným změnám staví váhavě, a to i přesto, že aktuální problémy nelze dále přehlížet.
Jedním z nejpalčivějších témat je personální stabilizace Vězeňské služby. Nedostatek kvalifikovaného personálu v kombinaci s vysokým stresem
a poměrně nízkými platy (vzhledem k náročnosti práce) vede k fluktuaci zaměstnanců, což podkopává fungování celého systému.
Jestliže není stabilní personální základ, nemůže vězeňství plnit své základní úkoly, mezi něž patří nejen zajištění bezpečnosti, ale i (alespoň částečná) resocializace vězňů. Vláda by měla věnovat prioritu vytvoření adekvátních pracovních podmínek, aby se zabránilo dalšímu odlivu zaměstnanců. To znamená nejen zvýšení mezd, ale i zlepšení pracovního prostředí a podpory v oblasti psychologické péče.
Kromě personální krize je zásadní také otázka legislativní. Reforma vězeňského systému nemůže být úspěšná bez přijetí novely trestního zákoníku. Současná legislativa neodráží aktuální potřeby a výzvy, které přináší jak změny
ve společnosti, tak i nové trestné činy. Přijetí modernějších a efektivnějších zákonů, které by umožnily účinnější řešení kriminálního chování a předcházely recidivě, je klíčové. Zde by měla hrát roli meziresortní spolupráce všech relevantních ministerstev a institucí, včetně justice, neziskového sektoru
a odborné veřejnosti.
Závažnou součástí problému je i výše zmíněný fakt, že české věznice jsou „přecpané“. Přeplněnost věznic však nelze řešit amnestií, jak se někteří politici mohou domnívat a vlastně i domnívají. Amnestie je krátkodobé řešení, které pouze odkládá nevyhnutelné problémy a neřeší základní příčiny přeplněnosti. Vězeňský systém se stal nástrojem, který do značné míry supluje nedostatky sociálního systému, a to je velmi špatně.
Mnoho lidí, kteří skončí ve vězení, jsou osoby ze sociálně slabých skupin, které se dostávají do kriminálních situací právě proto, že neexistují adekvátní sociální opatření. Řešení musí být komplexní a zahrnovat jak změny v oblasti trestní politiky, tak i posílení preventivních a podpůrných opatření pro sociálně zranitelné skupiny.
Závěrem
Je tedy nepochybné, že české vězeňství potřebuje rozsáhlou reformu. Základním krokem by měla být stabilizace personálu Vězeňské služby a následné přijetí strategických dokumentů, které by nastavily dlouhodobou trestní politiku státu. Všechny zúčastněné strany – stát, ministerstva, justice, odborné organizace i neziskový sektor – by měly spolupracovat na hledání udržitelných dlouhodobých řešení, která by nejen zlepšila fungování vězeňského systému, ale také snížila náklady a zvýšila bezpečnost ve společnosti.
Bez těchto kroků bude české vězeňství nadále skomírat, zatímco stát bude pouze hasit krize, místo aby jim předcházel.
