Článek
Nedávno jsme měli doma vášnivou diskuzi. Tentokrát to nebylo o tom, kdo z rodiny umí lépe vařit bramboráky nebo po sobě nepoklidil v koupelně.
Téma bylo jiné – starobní důchody. S dcerou jsme se pustili do debaty o tom, že by nám je vláda měla zvednout. Dcera – manažerka v korporátu, kterou si dovolím označit za pragmatický typ, opáčila, že dnes jsou důchody vysoké. A dodala, že žádné peníze nenahradí osobní spokojenost, zdraví a rodinnou pohodu.
Víte, jak to je, když se senior pustí do debaty s mladým člověkem – většinou to končí salvou ironických poznámek a tichou domácností minimálně na týden.
Do naší slovní přestřelky však zasáhla pětiletá vnučka Terezka. Stála v kuchyni, poslouchala náš řev a nevinně se zeptala: „A co je, mami, ten důchod?“
Dcera se otočila, zklidnila svůj hlas a trpělivě začala vysvětlovat. „To jsou peníze, které dostávají lidé, když už nepracují, protože už jsou starší. Mají je na to, aby si mohli koupit jídlo, oblečení, brýle, pivo a další věci, co dědečci potřebují.“
Terezka se na ni dlouze podívala a zřejmě v hlavě proběhl nějaký proces zpracování. Pak z ničeho nic vypustila větu, která celé naší rodině vzala dech: „Maminko, takže to jsou penízky. A to dědeček nepochopil, že láska je důležitější než peníze? To už by ve svém věku snad měl vědět, ne?!“
Ta věta to byla prostě bomba. Celá brněnská rodina propukla v smích. Smála se dcera, smál se synovec, smál jsem se já, a dokonce i babička, která obvykle podobné diskuze raději ignoruje, jelikož je již skoro tři roky po smrti.
Smích byl tak upřímný a hlasitý, že by i (ne)daleký Petrov mohl zaznamenat drobné otřesy.
Závěrem
Terezka nás svou jednoduchou dětskou logikou přivedla k zamyšlení. Jak to, že pětileté dítě má jasno tam, kde my, dospělí, neustále tápeme? Možná bychom se všichni měli na chvíli zastavit a uvědomit si, že nejdůležitější věci v životě nejsou penízky (jak říká Terezka) nebo inflace jak říká pan Kalousek.
A tak si od té doby při každém důchodovém rozhovoru s dědky v hospůdce U Kormidla říkám: Důchody jsou sice důležité, ale láska? Ta je víc než důchod.
Koneckonců je mi už 73 let, a budu zde maximálně dalších dvacet let, tak už bych mohl mít docela rozum.
