Článek
Ministerstvo obrany, kontejnery a naše společná odpovědnost
V těchto dnech jsme opět svědky zpráv, které vnášejí do veřejného prostoru neklid a pochybnosti. Jedna z nich, jež se dotýká Ministerstva obrany, poukazuje na nákup kontejnerových toalet za milionové částky.
V samém základu nejde pouze o pár mobilních WC nebo o podezřele vysokou sumu na účetním výpisu. Jde o symptom hlubšího problému – vztahu státní moci k odpovědnosti, k pravdě a k úctě k veřejnosti.
Nákupy, které veřejnost nedokáže pochopit, protože odporují běžné zkušenosti a zdravému rozumu, otřásají důvěrou v instituce, jež mají být pilířem demokratického státu.
Když armáda, která má chránit naši bezpečnost, nakládá s prostředky daňových poplatníků takovým způsobem, že to vzbuzuje podezření z neúcty či lhostejnosti, není to jen chyba v účetnictví.
Je to chyba ve vztahu k občanovi
Není to poprvé, co se podobné informace dostaly na veřejnost. Jsme svědky opakujících se případů, kdy český stát – obrazně řečeno – kupuje „zlaté kohoutky na polní umývárnu“, zatímco jinde chybějí základní prostředky na důstojné sociální služby či na vybavení škol.
A pak přichází rozhořčení, ztráta víry, nárůst cynismu a přesvědčení, že moc a pravda si nemají co říci.
Přitom demokracie – jak jsem o tom psal nesčetněkrát – není stav, nýbrž proces. Neustálá práce. Neustálé zpytování svědomí. Zodpovědnost za každý čin, byť by šlo jen o to, jakou toaletní kabinu postavíme na vojenském cvičišti. I tím se projevuje kultura moci.
Mnozí dnes volají po vyšetření, po vinících, po rezignacích. Ano, tam, kde byla chyba, tam nechť se věci napraví. Ale je třeba jít dál. Hledat mechanismy, které takové situace nebudou umožňovat. Pěstovat kulturu služby – službu veřejnosti, službu státu, službu pravdě.
Ergo kladívko, nejde mi o to kohokoli kárat. Chyby děláme všichni.
Ale náprava, pro pět ran do Strakovky, není možná bez ochoty k reflexi, bez schopnosti říci: „Tady jsme selhali. A tady to napravíme.“
To je podstata odpovědné správy věcí veřejných. A také důkaz, že demokracie v naší zemi ještě dýchá.
Věci veřejné – ať jde o armádu, školství nebo zdravotnictví – nejsou jen rozpočtové kapitoly.
Jsou to projevy naší společné vůle žít v důstojném, otevřeném a pravdivém státě. Proto bychom neměli ztrácet pozornost, když se děje něco, co nás zneklidňuje. Ale neměli bychom ztrácet ani víru, že se věci dají dělat jinak.
Každý kontejner má dveře. A my máme možnost se rozhodnout, co za těmi dveřmi necháme být – a co otevřeme světu.
Závěrem
Obraťme konečně pozornost zpět k tomu, co by mělo být skutečným posláním Armády ČR – chránit naši zemi smysluplně a efektivně. Peníze určené na obranu musíme využívat rozumně a promyšleně. Není možné dál tolerovat nákupy předražené techniky a podpůrného vybavení, které s reálnou obranyschopností často nemají mnoho společného.
Je nejvyšší čas znovu si upřímně položit otázku, jaké schopnosti dnes skutečně potřebujeme. Chybí důraz na klíčové oblasti: těžká mechanizovaná brigáda, moderní protivzdušná obrana, drony a systémy schopné čelit útokům bezpilotních prostředků. To jsou priority, které mají smysl a které by měly být základem našich obranných kapacit.
Namísto toho sledujeme opakující se scénář – další a další zakázky na přemrštěně naceněné kontejnery, sprchy a toalety. V některých případech se hovoří dokonce o miliardových částkách. Takto se obranyschopnost nebuduje, takto se pouze prohlubuje nedůvěra veřejnosti. Tohle hospodaření musí skončit – dřív než bude pozdě.
Pramen - komentovaná událost:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-armadni-tendry-za-stamiliony-jdou-expolitikovi-ods-firma-ma-virtualni-sidla-276545
autor Tomáš Dvořák ze SeznamZpráv.cz si zde zaslouží pochvalu za důkladnou investigativní práci.
