Článek
Položme si výzkumnou otázku - je Vojenská kancelář prezidenta republiky povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb.?
K věci - já pranepatrný jihomoravský právník si myslím, že ano.
Nota bene – je zřízena zákonem, což ji zásadně odlišuje od čistě soukromoprávních subjektů. Navíc hospodaří s veřejnými prostředky, tedy s penězi nás všech, a zřejmě i rozhoduje o určitých právech a povinnostech osob z pozice veřejné moci, tedy vrchnostensky.
Navíc dle judikatury NSS a ÚS ČR se má v pochybnostech přiklánět každodenní aplikace ve prospěch práva na informace. Ergo kladívko, pokud někdo není pokládán za povinný .subjekt, tak pak neposkytuje info.
Nadto §§ 25 a 26 zákon č.219/1999 sb., které (ne)přímo zřizují VKPR, nutno vnímat jako dost jasné armunetační kladivo ve prospěch chápání VKPR jako veřejnoprávního subjektu, u sukromoprávního subjektu by takové §§ nedávaly z prapodstaty smysl.
Pro ty, kdo by se v tom mohli ztrácet – řeč je o zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, tedy o základní právní normě, která umožňuje občanům nahlížet pod pokličku fungování (nejen) státních institucí.
Zda je ten či onen subjekt tzv. „povinným subjektem“, má praktický dopad: musí poskytovat informace, zveřejňovat výroční zprávy a být obecně transparentní.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu i správních soudů je Kancelář prezidenta republiky nepochybně povinným subjektem podle „stošestky“. Je to logické – vykonává správní agendu, má státní rozpočet, personál, sídlo, a její rozhodování má dopad na jednotlivce.
Není tedy důvod se domnívat, že Vojenská kancelář prezidenta republiky (VKPR) by byla výjimkou. Naopak – je její součástí, respektive s ní těsně spolupracuje a její zřízení a činnost upravuje zákon č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky.
Zde si dovolím právnický postesk: Judikatura hovoří jasně o povinném subjektu v případě Kanceláře prezidenta republiky, a tedy – mutatis mutandis – by to mělo platit i pro VKPR.
Nemůže přece obstát argument, že by se část státní správy „schovala“ jen tím, že se organizačně profiluje jako specifická vojenská entita.
Přiznám se, že netuším, zda VKPR zveřejňuje výroční zprávy o poskytování informací, jak to vyžaduje § 18 zákona č. 106/1999 Sb.
Pokud ne, pak by to byl jistě podnět pro média, právníky nebo třeba i Ministerstvo vnitra a Úřad pro ochranu osobních údajů (hlavního gestory informačního zákona) , aby si tuto „bílou skvrnu“ zmapovali.
Transparentnost není jen módní slovo. U subjektu, který může například spolurozhodovat o bezpečnostních otázkách, či řízení Hradní stráže, je naopak ještě důležitější než jinde.
Nejde přitom o to, že bychom chtěli „šmírovat armádu“ – ale že veřejnost má právo vědět, jak instituce fungují, kdo je vede, za co utrácejí a zda plní zákonem stanovené povinnosti.
Prameny -
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky,
Nález sp. zn. I. ÚS 260/06 (ze dne 1. 3. 2007) zde se mj. judikovalo - Kancelář prezidenta republiky je povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb
Zákon č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 17/2012 – 90 ze dne 26. 9. 2013 - zde se výslovně potvrzuje, že „povinnými subjekty podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou nejen státní orgány, ale i ostatní instituce, které disponují veřejnými prostředky nebo vykonávají veřejnou moc.“
zakonyprolidi.cz
