Článek
Nedávno jsem u kávy a věnečku (protože věneček je bezpečná volba, i kdyby přišel konec světa) zaslechla rozhovor dvou dam, které už svou moudrostí přežily snad i sametovou revoluci, osmašedesátý, první i druhou republiku a možná i vynález trenek do zvonu a šmoulové zmrzliny.
„No představ si, Heleno, prý Ježíš vůbec nebyl člen KDU!“ šeptala jedna s takovou vážností, jako by právě odhalila, že andělé nenosí podprsenky.
Musím říct, že mě to zarazilo. Vždyť co jiného si představit, když vidíte jeho obrázek — vousy upravené jak z křesťanského barber shopu, laskavý pohled, sandály… to všechno k němu pasuje. Ale ta představa, že nikdy neplatil členské příspěvky, nikdy nedržel transparent „Rodina je základ společnosti“ a nikdy nevysedával po mši v kulturním domě nebo v Orlovně na kafi na lidovecké schůzi — ta mě úplně rozložila.
A pak jsem se dozvěděla ještě něco: Ježíš neměl rád tiramisu.
No… to mě dorazilo. Protože já osobně věřím, že kdyby Bůh chtěl udělat něco opravdu dokonalého, tak by na začátku stvořil právě tiramisu a teprve pak Adama. Ale ne, Ježíš prý zůstal věrný chlebu a vínu.
Žádné vrstvy mascarpone, žádné piškoty máčené v kafi, žádné kakao ladně sypané přes sítko. Prostě chleba a víno, čirý minimalismus. Když jsem to řekla doma, manžel rezignovaně prohlásil: „Tak proto ho nepozvali nikdy na žádnou italskou svatbu.“
A aby toho nebylo málo, Ježíš prý ani neholdoval knedlu vepřu zelu. No tak to už mi úplně vzalo vítr z plachet. Nedokážu si představit žádnou duchovní seanci, kde by někdo řekl: „Vezměte a jezte, to je má kýta.“
A teď, když jsou tu Velikonoce, přemýšlím, jak by ty svátky vypadaly, kdyby Ježíš byl opravdový Čech. Nejdřív by musel přetrpět velikonoční půst, což je doba, kdy se nesmí nic dobrého — což se v české domácnosti dá shrnout pod heslo: „Jíme stejně jako vždycky, akorát s pocitem viny.“
Posvátná piškotová obluda
Pak by ho čekalo pečení beránka. Tady mám podezření, že když už Ježíš slyšel o „beránkovi Božím“, nemyslel tím piškotovou obludu posypanou moučkovým cukrem, co se po třech dnech na stole mění na beton vhodný spíš na stavbu přehrady než na konzumaci.
A vrchol českých Velikonoc? Pondělní pomlázka a tucet panáků!
Tam už si opravdu neumím představit, jak by to vypadalo, kdyby Ježíš vstal z mrtvých a hned šel vyšupat Máňu od sousedů, aby neuschla. Navíc když podle Bible uměl chodit po vodě, kluci z vesnice by se museli opravdu snažit, aby ho vůbec dohonili.
A tak jsem si říkala, že možná není náhoda, že se Ježíš držel prostého chleba a vína. Když máte jasno v jednoduchých věcech, nemusíte řešit, jestli máte mascarpone v akci, jestli jste vyběhli dostatečně rychle z hrobu, nebo jestli vám praskla žilka při šlehání pomlázkou.
Takže letos na Velikonoce — až budete do sebe tlačit knedlo vepřo zelo, zakusovat do tiramisu a plánovat, jak utéct koledníkům — si vzpomeňte, že Ježíš byl vlastně docela normální chlap. Členství v KDU-ČSL neřešil, cukr do beránka nenasypal, tiramisu ignoroval a pomlázku nejspíš považoval za zvláštní formu tortury.
A přesto měl lidi rád. Možná právě proto.
(Velikonoční autorský fejeton. Bloger Medvěd nechtěl urazit ani ateisty, ani křesťany, ani lidovce. Jen své čtenářstvo trochu pobavit. )
