Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak skoro osmdesátiletý senior šel na brigádu do brněnského supermarketu. Uspěl?

Foto: Seznam.cz

František byl sedmdesátiosmiletý brněnský důchodce, který se rozhodl, že si chce přivydělat na vánoční dárky pro svá milovaná vnoučata. Nikdy předtím, když byl v důchodu, neměl potřebu chodit do zaměstnání. A tak docela lenošil.

Článek

Avšak když přišly Vánoce a do toho pověstná Fialová drahota, chtěl být tím, kdo obdaruje své milované vnučky. Měl tři celkem. To si byl zcela jist. I když někdy zmíněné holčičky vyváděly skoro jako pět kluků.

Srdce Frantovi bilo radostí, když narazil na inzerát v místním obchodě. Hledali pomocníka na brigádu během předvánoční sezóny. František se rozhodl, že to bude skvělý způsob, jak legálně získat nějaké peníze a zároveň trávit čas s mladšími lidmi.

Nezačalo to dobře…

První dny ve supermarketu byly pro Františka docela náročné. Byl pomalý a občas trochu nejistý, občas se zapomněl zeptat na zákaznickou kartu, jednou málem prodal nezletilé cigarety, avšak nevzdal se. Den po dni se zlepšoval a zlepšoval.

Zákazníci a hlavně empatické zákaznice si brzy začali všímat jeho nevídané laskavosti, úslužnosti a ochoty pomáhat. František nebyl sice nejrychlejší, to si nebudeme falešně namlouvat, ale vynikal svým nebývale přátelským a veselým přístupem. S oblibou zákazníkům říkal Merci beaucoup nebo Grazie mille . A když jednou portugalské turistce z čisté vody řekl - Mil obrigado, tak se zákaznice doslova rozplakala štěstím.

Otec Fura supermarketové pevnosti

„Pane Františku, vy jste nám tady udělal radost. Všichni vás mají rádi,“ řekl mu jednou ředitel pobočky. Ano, ten, který brigádníka - seniora před pár dny nazval lenochodem.

A skutečně, kolektiv si ho oblíbil. František se stal jakýmsi otcem supermarketu. Byl to nejenom pomocník, ale také rádce a vynikající kamarád. Zaměstnanci ocenili jeho moudrost a vtip, kterým dokázal rozesmát celý tým. Pravda jeho některé vtipy byly i krapet košilaté, nicméně prodavačům to nevadilo – Františku, my zde nejsme nějaké sněhové vločky, my něco vydržíme, hihňaly se o dvě generace mladší brigádnice a brigádníci.

Vánoce se blížily a František měl dostatek peněz na to, aby mohl nakoupit dárky pro své vnoučata. Ale co víc, zjistil, že práce v supermarketu mu dává nový smysl života. Cítil se užitečný a miloval atmosféru obchodu kolem vánočních svátků.

V den před Štědrým dnem přišel František do obchodu s velkým balíčkem. „To jsou vánoční dárky pro všechny zaměstnance. Děkuji vám za to, že jsem se mohl cítit jako součást této skvělé rodiny,“ prohlásil s úsměvem.

Závěrem

Všichni byli dojati. Vánoce strávili spolu, smáli se, jedli dobré jídlo a vychutnávali si společnost nového přítele, Františka. Ačkoli byl původně zamýšlen jen jako dočasná pomoc, stal se neoddělitelnou součástí supermarketového týmu.

A tak František pochopil, že i v jeho věku je možné objevovat nové výzvy a najít radost v práci a přátelství. A všichni si uvědomili, že někdy stačí jedno starší srdce, aby rozzářilo celý svět kolem sebe.

Anketa

Měli by senioři starší 70 let chodit na brigády?
Ano, pokud na to zdravotně stačí
84,6 %
Spíše ne
7,5 %
Určitě ne
5,8 %
Nevím
2,1 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 5998 čtenářů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz