Článek
Co by asi napsal Andrej Babiš.
Zase mě soudí ti, co nikdy nic neřídili
Tak jsem si přečetl další článek, kde mi někdo vysvětluje, že umírá stát. Vždycky, když se něco rozhodne podle zákona, tak prý umírá stát. Zajímavé je, že stát neumíral, když tady dvacet let vládli oni, rozkrádali, tunelovali a všichni se znali. To byl prý demokratický proces.
Pan autor píše o imunitě, jako kdyby to byl nějaký osobní dárek pro mě. Prosím vás, imunita tady není kvůli Babišovi. Ta tady byla dávno přede mnou. Ale to se nehodí napsat. Hodí se napsat, že Babiš je zlo, že Babiš je nedotknutelný, že Babiš ohrožuje demokracii. To se dobře čte v kavárně.
Já se ptám: kde byli tihle bojovníci za právní stát, když se tu rozdávaly trafiky, když se kradlo v privatizaci, když se zavíraly oči? To nebyla nedotknutelnost? To bylo co? To bylo v pořádku, protože to nebyl Babiš?
Oni pořád mluví o rovnosti před zákonem. Já jsem první premiér, který šel k soudu. První, kterého tahají po médiích roky. A výsledek? Nic. Ale mezitím se z toho udělá divadlo, aby se zakrylo, že tahle vláda neřídí nic. Energie, inflace, ceny – chaos. Ale hlavně že se řeší Babiš.
Ten Nutilův článek vlastně není o imunitě. Je o nenávisti. O tom, že když někdo vyhraje volby a není z jejich světa, tak ho musíme zničit. A je úplně jedno, jestli je to fér nebo ne. Hlavně aby to hezky znělo: „umírání státu“, „eroze demokracie“, „nedotknutelní politici“. Samá velká slova, žádná odpovědnost.
Já jsem zvyklý na fakta, pán Nutil, ne na pocity. Fakta jsou jednoduchá: parlamentní výbor rozhodl podle pravidel. Když se to autorovi nelíbí, má kandidovat, vyhrát volby a změnit zákon. Ale to by znamenalo pracovat. A to je těžší než psát články.
Stát neumírá kvůli imunitě. Stát umírá kvůli lidem, kteří ho používají jako kulisu pro své morální exhibice. A nejvíc křičí ti, kteří nikdy nenesli skutečnou odpovědnost. Já ano. A proto se jich tak bojí.
--------------------------
(satirický autorský článek)
