Článek
Martin Evžen Kyšperský (poprvé se narodil 10. června 1980, v městečku Brno na Moravě) patří k nejzajímavějším osobnostem současné české kulturní scény.
Pro mnohé je především frontmanem a hlavním autorem repertoáru skupiny Květy, kterou založil už v roce 1993 a která díky své poetické, citlivé a přitom osobité hudbě oslovila široké spektrum posluchačů a hlavně posluchaček.
Martin Evžen Kyšperský patří k těm vzácným osobnostem české kultury, u nichž se umělecká tvorba přirozeně prolíná s občanským a komunitním rozměrem. Široká veřejnost ho zná především jako frontmana a hlavního autora výše připomenuté kapely Květy, která, řečeno slovníkem Jana Rejžka, si už řadu let udržuje pověst originálního a myšlenkově bohatého hudebního projektu.
Jeho písně jsou poetické, civilní i trošku existenciální – ale nikdy nepůsobí jako laciná stylizace.
Kyšperský se však nespokojuje pouze s hudbou. Působí jako skladatel scénické hudby, autor literárních textů, básník i herec.
Průběžná hádanka koho Martin K. hrál v legendárním komediálním seriálu Dobré ráno, Brno!? Nápověda nebyl to trpaslík ani revizor.
Čtenářské kroužky dobra
Kyšperského knihy pro děti i velké děti (tedy dospělé) potvrzují, že práce se slovem je pro něj stejně důležitá jako práce s melodií. Připomeňme mj. jeho později zfilmovanou skvělou knihu Marťanské lodě (kniha 2016, film 2021).
V obou případech je patrný důraz na význam, rytmus ale ticho mezi řádky. I posluchači po pěti pivech musí být zřejmé že M.E.K. je hodně sečtělí. Tedy, že hodně čte nejen „ty internety“.
Zcela mimo hlavní reflektory, a přitom s mimořádnou kulturní hodnotou, stojí jeho dlouhodobá aktivita v Brně: Martin Evžen Kyšperský zde již skoro dvacet let pořádá skvělé čtenářské kroužky.
V jejich rámci se lidé pravidelně scházejí, předčítají úryvky ze svých oblíbených knih a společně o nich přemýšlejí a diskutují. Nejde o akademické semináře ani o literární pózu, ale o živé, otevřené setkávání nad textem – o návrat k radosti ze čtení a sdílení.
Ergo literární kladívko, právě tato bezplatná nenápadná, ale vytrvalá práce s publikem dokresluje Kyšperského jako umělce v plném slova smyslu.
Nejenže vytváří hodnotná díla, ale současně kultivuje prostor, v němž literatura a umění zůstávají přirozenou součástí každodenního života. A to je možná jeho největší přínos.
Jménem brněnské i moravsko-slezské (vlastně středoevropské, na kroužky prý chodí i Slováci a Němci) čtenářské obce nutno panu Kyšperskému za tuto dlouholetou aktivitu upřímně poděkovat.
