Článek
Jak moji pravidelní čtenáři a hlavně čtenářky ví, nejraději používám obrat - „Ergo kladívko“, nicméně dnes si objasníme můj 33 nejoblíbenější výraz „kýho výra“.
„Kýho výra?!“ – věta, kterou člověk většinou nevysloví v klidu, s nohama na stole a šálkem nealkoholického čaje v ruce, či na noze.
Naopak. Zní ve chvíli překvapení, rozčilení, lehké bezradnosti nebo upřímného údivu.
Je to typický český citoslovný výkřik, kterým dáváme světu najevo, že se stalo něco podivného, nečekaného nebo přímo nesmyslného.
Ergo kladívko, co to vlastně znamená? A pro pět ran do slovníku, odkud se ten výraz vlastně vzal?
Co tím říkáme??
Významově je „kýho výra“ velmi blízké obratům jako:
- „co to sakra je?“
- „jakýho čerta?“
- „proboha, co zas?“
Jde o expresivní zvolání, které nečeká odpověď. Je to spíš slovní ekvivalent zdviženého obočí a rezignovaného máchnutí rukou. Čeština je v tomhle ohledu nesmírně bohatá – umí nadávat, aniž by nadávala, a divit se, aniž by použila jediné sprosté slovo.
Jazykový rozbor: kýho a výra (nebo víra? )
Slovo „kýho“ je dnes už zastaralá podoba zájmena „jaký“ nebo „který“, konkrétně ve 2. pádě (tedy „jakého“). Podobné tvary najdeme i v jiných starších rčeních: „kýho ďasa“, „kýho čerta“, „kýho šlaka“.
A „výr“? Ano, ten velký noční pták s pronikavým pohledem. Právě tady se dostáváme k zajímavé jazykové zkratce. V lidových rčeních bývali čerti, ďasi a jiné nadpřirozené bytosti častými „viníky“ všeho nepochopitelného. Jenže přímé jmenování čerta nebylo vždy žádoucí – ať už ze slušnosti, pověry nebo jazykové hry. A tak se objevily náhradní figurky. Výr, noční a trochu děsivý pták, se pro tu roli hodil dokonale.
Jinými slovy: „výr“ tu neznamená ptáka v zoologickém smyslu, ale zástupnou bytost pro cosi divného, nepatřičného, skoro až čertovského.
Proč to zní tak česky
„Kýho výra“ dnes působí lehce starosvětsky, možná až venkovsky. Právě proto má své kouzlo. Není vulgární, není agresivní, ale přesto je výrazná. Je to výkřik, který může bez obav použít babička, učitel i rozčilený řidič v koloně – a pořád zůstane v mezích slušnosti.
Navíc krásně ukazuje jednu typickou vlastnost češtiny: schopnost vyjádřit emoci oklikou, obrazně, s nadsázkou. A hlavně jazykovou hravostí.
Tak kýho výra, používejme to
V době, kdy se jazyk často zplošťuje na několik anglických povzdechů a univerzálních nadávek, je „kýho výra“ malý jazykový poklad. Připomínka, že i rozčilení může mít styl. A že někdy stačí jediné staré rčení, aby bylo jasné úplně všechno.
Takže až se příště něco nepovede, někdo vás překvapí nebo realita opět předvede své podivné kousky – klidně si povzdechněte:
Kýho výra…
Máte nějaký svůj oblíbený obrat? Napište nám ho do komentářů pod článkem.
Děkujeme.
