Článek
V poslední době mne velmi pozitivním způsobem zaujala kniha Právníkovo mudrování z hbitého pera (resp. textového editoru) čerstvě devadesátiletého profesora Petra Hajna. Knihu vydalo nakladatelství Leges, Praha a má 234 stran.
Představovat žijící legendu českého (možná i evropského) obchodního práva je patrně pověstným nošením nočních ptáků do Athén. Nicméně, zejména pro mladší čtenáře, alespoň v kostce:
Prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc. (naroz. 1935) je český právník a vysokoškolský pedagog, který je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954 až 1959.
Po dokončení svých studií pracoval ve Škodě Plzeň jako podnikový právník. Kde načerpal řadu praktických zkušeností, které i následně promítl jak do pedagogické, tak i publikační činnosti.
V roce 1967 získal titul doktor práv. Od roku 1972 je vyučujícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1975 - 2001 bravurně vedl tamní katedru hospodářského práva (resp. později přejmenovanou na Katedru práva obchodního). V roce 1974 získal titul docent, v roce 1982 byl pak jmenován profesorem.
K Hajnovu vedení katedry se váže řada veselých historek, o kterých dnes již těžko zjistíme, zda se skutečně udály nebo nikoliv. Dle jedné z nich kdysi, jinak velice milý a vstřícný pan profesor se krapet rozčílil, patrně nad méně intenzivním plněním slibů ze strany rektorátu vůči právnické fakultě, s následnými sekundárními dopady na jednotlivé katedry, a pravil rázně – Odcházím rozezlen a vy za mnou Kotásku, prosím zdvořile, bouchněte dveřmi, ale tak, aby se jim nic nestalo, na nové asi jen tak honem nebude!
Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že osloveným byl tehdy začínající odborný asistent J. Kotásek, který je dnes sám vedoucím této prestižní katedry[1]a rovněž váženým a citovaným profesorem obchodního práva.
Petr Hajn mimo své bohaté pedagogické a advokátské činnosti patří mezi nejvíce publikující české právníky posledních desetiletí.
Profesor Hajn napsal řadu výtečných vysokoškolských učebnic, monografií, konferenčních příspěvků i jiných odborných textů, které se věnují hlavně obchodnímu právu. A to zejména problematice nekalé soutěže a reklamy. Ale též „zkomponoval“ symfonie svých neopakovatelných esejů, např. Jak se píší knihy aneb lehkovážná vyprávění o vážné literatuře.
Na profesoru P. Hajnovi si mj. nutno cenit, že na rozdíl od jiných akademických pracovníků celoživotně neohrnoval nos nad popularizačně - novinářskou činnosti, zejména si vážíme jeho podnětných komentářů do českých deníků – připomeňme např. jeho četné komentáře v MF Dnes, Rovnosti, Hospodářských novinách či Lidových novinách.
V mládí byl dokonce aktivním dopisovatelem deníku Sport. Nota bene jeho vášeň pro sport se odráží nejen v jeho poslední knize, jejíž anotační recenzi právě čtete. .
Zdařilá kniha
Zpět k recenzované knize – P. Hajn v doporučovaném souboru fejetonů, úvah a glos, který sestavili jeho blízcí, pod dohledem JUDr. Jana Tuláčka z nakladatelství Leges, k jeho neuvěřitelným devadesátinám, prokazuje dlouholeté autorské a pedagogické zkušenosti.
Právnické hudrování, pardon, mudrování, je dílo nadmíru čtivé. V rámci právnických publikací čtivé naprosto nadstandardně. Což pro dlouholeté Hajnovy čtenáře, ze kterých se mnohdy stávají i takřka „fanoušci“, není žádným překvapením.
P. Hajn se snaží jako vždy nejen pobavit, ale zejména poučit! Čtenáře provází světem tvorby zákonů i tím jak se následně vykládají. Anebo nám laskavě ukazuje a důmyslně popisuje právní krajinu, ve které se podle právních předpisů (a leckdy i v rozporu s nimi, či vedle nich) uzavírají či mění smlouvy, pořizují závěti, vedou a rozhodují spory.
Vzpomínková publikace se obrací nejen k právním veteránům, ale i ke všem, kteří se s právem teprve seznamují ( a to nejen na studenty a studentky právnických fakult), dále na ty kteří ho denně či alespoň týdenně sami používají (či někdy i „zneužívají“) anebo o něm přednášejí na různých typech škol.
Petr Hajn nabízí české a moravské čtenářské obci mj. zajímavé příklady, edukativní historky, úvahy a postřehy, jež se dají dobře využít mj. také v kvalifikačních[3] pracích, ale i třeba v publicistice – televizní, rozhlasové, „papírové“ i internetové.
Možná i nejeden účet na Twitteru (resp.nyní na síti X) či Threads by mohl obohatit citát z Hajnovy knihy.
Anebo alespoň dobře poslouží k obohacení hádky s tchýní, leckterá laskavá hajnovská glosa jistě odzbrojí i seberozhněvanější fyzickou osobu – resp. hajnovským slovníkem „babičku vašich dětí“.
Naopak nejen vdavekchtivou fyzickou osobu jistě přivede do rozpaků citát : Pojmy „styk“ a „vztah“ se někdy nesprávně zaměňují či se používají smíšeně. „Vztah“ je následkem styku, směřuje-li styk k tomu , aby vznikl vztah. Pouhý „styk“ ovšem nemusí vždy vést ke vzniku vztahu.
Pro čtenáře bez rozdílu věku je a bude určitě poučnou kapitolka – Zlomyslnosti o zlozvycích životních partnerů (s.231 a násl.) . Dále mne pobavila a vyškolila pasáž věnovaná koketerii, resp. lekcím z ní (s. 218 a násl.) či kapitola věnovaná právnímu pohledu na (ne)bezpečný sex (186 a násl.) .
V představovaném díle jsou četné věty, souvětí i odstavce věnovány rodinným vztahům, (ne)výchově dětí a vnoučat. Ale i takovým lidským potěšením jako je kupř. četba beletrie či fandění při fotbale.
Sečteno - Kniha je psána s velkým nadhledem a humorem.
Jen malá ukázka Hajnova přiléhavého humoru na který si často vzpomenu např. při četbě diplomových prací , ale i při zkoumání některých podání učiněných kupř. na ÚOOÚ či ČNB : Existují u nás juristé, kterým by slušelo označení ‚doktor právních vět‘. V posléze uvedeném slově nejde o překlep a nemělo být psáno ‚věd‘. Mám tu na mysli právníky, kteří ve sporech i v publikacích operují s úryvky z rozsáhlých soudních rozhodnutí (s tak zvanými ‚právními větami‘) a nezřídka dospějí k neúplným či zkresleným informacím.
Všichni, kteří sami nebo jejich blízcí, nadužívají sociální sítě (nestřídmí poživatelé Facebůčku anebo kilogramů Insta-gramu) by si měli určitě přečíst zdařilý aktuální fejeton na . 229 – Touha být literátem a sociální sítě.
Na s. 75 mě upoutal krátký fejeton s ještě kratším názvem „Kšá“ věnovaným otázce nutnosti specializace v profesním životě, a vlastně nejen v něm.
Na s. 217 v rámci kapitoly „Teoretikovy příhody“ mne potěšila vzpomínka na Hajnovu cestu do Rennes (hlavní město Bretaně), kde i pranepatrný autor této recenze kdysi studoval a objevoval krásy sladké Francie.
Závěrem
Sečteno: Kdo čte Hajnovy knihy, toho baví (nejen právníkem) být.
P. Hajn kdysi napsal tuším do Bulletinu advokacie fejeton s poměrně smutným názvem – Když se zbavujeme knih, pevně věřím, že této knihy s názvem Právnické mudrování se nebudu muset nikdy zbavovat.
Je v ní mnoho moudrých a laskavých slov napsaných zkušeným a hlavně mimořádně inteligentním a sečtělým autorem.
---------------------
