Článek
Netušili jsme však, že tentokrát se zapsáme do dějin rodinného podnikání, a to díky naší čtrnáctileté dceři Mirce, která má evidentně obchodní geny v krvi po manželce.
Scéna se odehrála u Vltavy. Slunce svítilo, cyklisté nadávali turistům, turisté fotili cyklisty, labutě dělaly, že neumí číst cedule NEKRMTE NÁS.
A tu se k nám přitočil sympatický elegantní senior, typ něco jako Marek Benda říznutý Jaroslavem Marvanem.
Takový ten typ, který má na hlavě šedý beraní účes, v ruce fotoaparát Nikon z roku 1987 a v duši nesmrtelnou touhu mít krásnou fotku na Facebooku.
„Promiňte,“ oslovil nás, „mohl bych se vyfotit s vaší dcerou? Je moc krásná. Jen tak… na památku.“
V tu ránu nám proběhla hlavou tisícovka rodičovských scénářů, ale senior vypadal slušně, Mirka kývla a my se nadechovali ke zdvořilé odpovědi typu „ale jistě, není problém“. Jenže dcera Mirka nás předběhla.
Rukama si upravila vlasy, nasadila poker face a pravila větu, která nás připravila o kyslík i iluzi, že vychováváme normální dítě:
„Jistě, ale bude to za 500 korun. Bez DPH.“
Senior ztuhl.
My ztuhli.
I labuť na Vltavě ztuhla.
„Prosím?“ vydechl pán.
„No, víte,“ vysvětluje Mirka tónem, který by jí záviděl i kterýkoliv pracovník finanční správy, „dneska je všechno drahé. A já na fotkách dobře vypadám. To není zadarmo. Navíc selfie s celebritou taky něco stojí.“
To byl moment, kdy jsme si přáli, aby se pod námi otevřel kanál metra A a pohltil nás i s batohem, svačinami a napůl snědeným trdelníkem.
Senior chvíli přemýšlel. My měli srdce až v krku. A pak se stalo něco nečekaného.
Pán se začal smát. Upřímně, dlouze a tak srdečně, že se k němu přidalo i půl náplavky. „Slečno,“ řekl, když se dosmál, „z vás jednou bude buď ministryně financí, nebo majitelka velkého impéria. A těch 500 bych vám klidně dal, jen nevím, jestli by to přežila moje peněženka.“
Fotka nakonec vznikla za stovku senior si odnášel krásný zážitek a radost, že ušetřil, my trauma a Mirka pocit, že člověk (v jakémkoliv věku) si má prostě umět říct o peníze.
Cestou zpět jsme jí vysvětlili, že lidé se běžně nefakturují. Že daňové přiznání se nevztahuje na každé setkání s člověkem, který má Nikon.
A že 500 korun by si měl říkat možná influencer či Martin Dejdar, ne holka, které je prozatím 14 a teče jí mléko po bradě.
Mirka pokrčila rameny. „Ale uznejte,“ řekla, „slušný senior, čistá transakce, krásné prostředí…škoda mohla jsem mít pětistovku, takhle mám jen kilo.
