Článek
Válková má odvahu. Řekla pravdu bez servítků.
Soud s premiérem Andrej Babiš v kauze Čapí hnízdo bývá často popisován jako test nezávislosti justice. Jenže čím déle celý příběh sledujeme, tím více připomíná jiný test – totiž test schopnosti české společnosti rozlišit mezi spravedlností a posedlostí odsouzením za každou cenu.
Slova vlivné a zkušené političky Heleny Válkové, pronesená v Interview ČT24 do tohoto obrazu zapadají možná nepohodlně, ale o to přesněji.
Nutno zdůraznit, že Válková netvrdí, že Babiš je nevinen proto, že je politik. Tvrdí něco mnohem závažnějšího: že nebýt jeho politické role, trestní řízení by se nikdy nerozjelo, případně by skončilo podstatně dříve.
Jinými slovy – že zde existuje selektivní přísnost, která se tváří jako důslednost. To je tvrzení, které by mělo zneklidnit každého, komu není lhostejný právní stát (Rule of Law, Rechtstaat).
Ne proto, že by snad politik měl mít výjimku, ale proto, že zákon má platit stejně – a to i pro ty, které nemáme rádi. Dokonce včetně (pro někoho) kontroverzního politika z hnutí ANO.
Zarážející není jen délka a klikatost řízení, ale i množství procesních zvratů, vracení věci, změn právních názorů a „nových pohledů“, které se objevují s železnou pravidelností. Trestní právo se tak místy mění v experimentální laboratoř, kde se zkouší, co ještě projde. V takovém prostředí se těžko ubránit dojmu, že cíl – odsoudit – je důležitější než cesta.
Válková byla mj. pranýřována za to, že si dovolila kritizovat i Pavla Zemana.
Vidím to tak, že poslančina kritika role tehdejšího nejvyššího státního zástupce Pavel Zeman není osobním útokem, ale připomenutím odpovědnosti. Nejvyšší státní zastupitelství nemá a nesmí být politickým aktérem ani tribunou morálního rozhořčení. Má být garantem legality, zdrženlivosti a profesionality. Pokud samo připustí zásadní chyby, nelze se tvářit, že se nic neděje.
Největší škodu totiž kauza nepůsobí Andreji Babišovi. Ten je na politický tlak zvyklý a dokáže jej přetavit ve volební kapitál. Skutečnou obětí je důvěra veřejnosti v to, že spravedlnost není nástrojem politického boje. Pokud lidé nabydou dojmu, že soudní síň je jen prodloužením předvolební kampaně, prohráli jsme všichni.
A možná právě proto má smysl Válkovou poslouchat, i když s ní nesouhlasíme. Neobhajuje politika, ale princip. A ten by měl stát výš než jakýkoli stranický dres. Pokud jej obětujeme na oltář „správného výsledku“, nezůstane nám nakonec ani právo, ani spravedlnost – jen pocit zadostiučinění, který rychle vyprchá.
