Článek
České a moravské rodiny se ocitají v bezprecedentní situaci, kdy odborníci a politici vehementně doporučují rodičům, aby své děti v případě problémů neodkladně objednali k dětskému psychiatrovi. Toto doporučení je však jen polovinou příběhu. Bohužel tou snadnější částí.
Reálný problém leží v kritickém nedostatku dětských psychiatrů a absurdně dlouhých čekacích lhůtách, které mohou dosáhnout až jednoho roku či dokonce let dvou. Šílené!
Zmíněný stav je nejen frustrující, ale také potenciálně nebezpečný pro duševní zdraví českých a moravských dětí.
Dlouhé čekací lhůty: Kde je příčina?
Nedostatek dětských psychiatrů je problém, který má mnoho důvodů. Od relativně nízkého finančního ohodnocení lékařů (především vzhledem k extrémní psychické náročnosti jejich práce), přes vysokou pracovní zátěž až po nedostatek institucionální podpory. To jsou přirozeně jen některé z faktorů, které vedou k tomu, že mladí lékaři nevidí dnes tuto specializaci jako zrovna atraktivní volbu.
Navíc, i když se najdou ti, kteří se rozhodnou pro tuto nesmírně náročnou profesi, čelí pak obrovskému množství administrativní práce a přetížení systému. Paradoxně ti, co tam hrdinně jdou, se setkávají s ataky (nejen) rodičů a sociálních pracovníků, proč děti objednávají tak pozdě. Přitom hněv by spravedlivě měl dopadat na ty, kteří tam nejdou pracovat (třeba utíkají do zahraničí či prodávat léčiva nebo pochybná motivační školení) a hlavně na český stát, který tento segment dlouhodobě podceňuje. Tedy nikoliv rétoricky, ale reálné včasné skutky velice chybí.
Ergo kladívko, důsledky této krize jsou celospolečensky devastující. Děti s vážnými psychickými problémy, jako jsou deprese, úzkostné poruchy nebo defekty chování, zůstávají bez potřebné odborné péče. Čekací doba, leckdy delší než rok, je pro tyto děti nesnesitelná.
A zákonitě docela často vede k eskalaci problémů, které by mohly být včasným zásahem erudovaného odborníka minimalizovány. Pro ilustraci, nedávno si mi stěžovala jedna ukrajinská maminka, že u nich se čeká na dětského psychiatra kratší dobu než v Brně. A to je tam válka.
Rodiče jsou zoufalí, protože vědí, že jejich děti potřebují pomoc, ale nemají kam se obrátit. Bezradné jsou i české zdravotní pojišťovny, které by ve funkčním systému měly s nalezením dětského psychiatra či psychologa rodičům efektivně pomoci. Ani ony většinou nepomohou, také nedisponují volnými dětskými psychiatry.
Knížecí rady
Politici, pedagogové a odborníci v mediích a těch internetech do toho neustále „chytroprdně“ opakují, jak je důležité, aby rodiče hledali pomoc pro své děti co nejdříve. Toto doporučení se však zdá být odtržené od reality. Navzdory jejich dobře míněným radám je situace v praxi zcela jiná. Kde je systémová podpora? Kde jsou konkrétní kroky k nápravě tohoto stavu?
Je nezbytné, aby vláda a kraje přijaly okamžitá a účinná opatření. Zvýšení finančních prostředků pro dětskou psychiatrii, snížení administrativní zátěže pro lékaře a vytvoření atraktivnějších podmínek pro tuto specializaci by mohly být prvním krokem. Také je nutné více investovat do vzdělávání a motivace nových odborníků.
Pro ilustraci - jihomoravský lidovecký hejtman J. Grolich se před cca měsícem v předvolebním videu (chrlil každý den minimálně tři až čtyři) chlubil, že všechny volné krajské peníze JMK údajně dává do oprav silnic. Kdyby je dal raději na podporu dětské psychiatrie v jeho samosprávném kraji! Anebo na zmírnění menstruační chudoby, jak na to apelovala lidovecká poslankyně Marie Jílková.
Pak bychom možná uvěřili, že jde o skutečnou politickou prioritu, jak nám politici rádi tvrdí. Ale ne, všechno do silnic!
Závěrem
Situace je na tomto úseku opravdu kritická a vyžaduje okamžitou akci.
Milí politici a političky, pokud se nepodaří tento problém rychle řešit, bude to mít dlouhodobé a závažné následky pro celou generaci našich dětí a vnoučat.
Rodiny, které hledají pomoc, by měly mít přístup k potřebné péči bez zbytečného odkladu. Je načase, aby slova politiků a odborníků byla podpořena konkrétními činy.
A propos, kde skončila opakovaná předvolební vzletná slova o prioritě rodiny a že se musí podporovat?
A aby toho nebylo málo, v Česku mimo nedostatku dětských psychiatrů a psychologů panuje i žalostný nedostatek těchto expertů i pro dospělé pacienty. Nicméně to je již námět zase na jiný komentář.
