Článek
Teologicky vzato nejde o nic převratného: křesťanství od počátku varuje před modlami, které si člověk vyrobí vlastníma rukama a pak se jim klaní. Dnes je ta modla z křemíku a běží v datovém centru.
Zajímavější otázka ale zní jinak: jak se s existencí a raketově rostoucí popularitou – ba nezbytností – umělé inteligence vyrovnají církve?
V Bibli o algoritmech nenajdeme ani řádku. Nenajdeme tam cloud, neuronovou síť ani nic o promptech. Najdeme však antropologii: člověk jako bytost nadaná svobodou, odpovědností a schopností vztahu. A právě zde se láme chleba.
Teologie stojí před výzvou, která není technická, nýbrž ontologická. Je AI pouhým nástrojem, nebo novým prostředím, v němž se lidská existence odehrává?
Když se zpověď přesune do chatu, kázání generuje model a pastorační plán optimalizuje algoritmus, kde zůstává osobní setkání? Křesťanství je náboženstvím vtělení – Slovo se stalo tělem, nikoli datovým tokem.
Možná se za pár let stane synonymem „přibití na kříži“ vypnutí účtu či zamezení přístupu k AI. Digitální exkomunikace. Vyloučení z ekosystému, kde se vyřizují úřady, práce i mezilidské vztahy. Mučedníci 21. století nebudou házeni lvům, ale odpojeni od sítě.
A kultura? Ta si poradí po svém. Vzniknou filmy o lidech, kteří vydrželi rok bez AI – asketičtí hrdinové, co si sami píší texty, hledají informace v knihách a plánují cestu bez navigace. Reportáže z periferií, třeba z východního Slovenska, kde v osadách žijí lidé bez digitálních asistentů a jsou tím fakticky vyloučeni ze společnosti. Nová forma chudoby: datová.
Církve budou muset odpovědět dvojím způsobem. Zaprvé eticky: stanovit hranice legitimního užití, bránit lidskou důstojnost a varovat před delegováním svědomí na stroj. Zadruhé pastoračně: neztratit kontakt s generací, pro niž je AI stejně samozřejmá jako elektřina. Kázat proti ní by bylo stejně marné jako brojit proti knihtisku.
Možná se nakonec ukáže, že největší pokušení nespočívá v tom, že by AI chtěla vládnout. Pokušení spočívá v lidské touze nechat se vést, rozhodovat a omlouvat algoritmem. „Tak to vyhodnotil systém.“ Zní to pohodlně. A právě pohodlí je duchovně nejnebezpečnější.
AI může být dobrý sluha. Ale jen tehdy, když člověk zůstane pánem – a zároveň služebníkem vyšších hodnot, než je efektivita. Jinak si jen vyrobíme novou věž, která se sice dotkne nebe datovým signálem, ale ztratí řeč lidskosti.
------------------------------
(autorský nedělní fejeton)
PS - Mám důvodné podezření, že už dnes někteří faráři (a farářky, abychom byli genderově korektní) generují svá kázání pomocí AI. To je Boží!
