Článek
Není každý starosta Starostou. A každý Rakušan není z Rakouska
Kdysi dávno jsem se domníval, že slovo starosta značí něco veskrze praktického a poctivého. Takového člověka s mírným bříškem, co má ruce špinavé od hlíny a hlavu plnou obecních rozpočtů. Zná jménem nejen děti z mateřinky, ale i traktor pana Doležala, a v zimě osobně kontroluje, jestli má paní Jandová čím topit. Prostě správný starosta.
A pak se objevili Starostové – s velkým S a ještě větším sebevědomím. Ne jako označení funkce, ale jako název politického uskupení.
Člověk by si pomyslel, že jde o spolek zkušených obecních činovníků. Jenže kdepak. Za tuto značku dnes vystupují i lidé, kteří by nepoznali obecní úřad, ani kdyby v něm hledali záchod.
Třeba paní profesorka Nerudová, která sice nikdy žádnou obec neřídila, ale zato je „zdatná“ v televizních debatách.
Anebo pan ministr Síkela – bezesporu schopný člověk, ovšem s komunální zkušeností zhruba na úrovni nula celá nula. Přesto reprezentují Starosty. A my máme věřit, že jsou to ti, kdo se starají o silnice, školky a splašky?
Ne, přátelé. To je jako kdyby parta podnikatelů (možná i bývalých veksláků) založila hnutí „Zedníci“ – zní to důvěryhodně, ale když přijedou na stavbu v mokasínech, kravatách a s tabletem, začne být zřejmé, že něco nesedí.
Jeden Dozimetr na všechny berte
A když k tomu připočteme kauzu Dozimetr, pana Redla a nevyjasněné financování, pak už nejde jen o matení názvů, ale i o starost o základní důvěru. Přičemž samotné hnutí nijak zvlášť nespěchá s vysvětlováním, spíš jaksi doufá, že se na vše zapomene.
Mám proto návrh. Přestaňme si hrát na Starosty a říkejme jim třeba „Nezávislí“. To nikoho nemate, nic neslibuje, a hlavně – nezní to jako vymyšlený vesnický superhrdina.
Protože starosta má být člověk, ne marketingová značka.
