Článek
Fejeton: Máte zelenou, pane řidiči
Existují chvíle, kdy si člověk uvědomí, že život není nic jiného než nekonečná autoškola. V ní vás neustále někdo zkouší – manželka, děti, úředníci, osud, a nakonec i skutečná autoškola, když přijdete o řidičák kvůli pár kapkám, přesněji půllitrům, alkoholu.
Náš hrdina – dejme tomu Franta vulgo Fanánek – se ocitl v tomto kruhu. Poprvé se do autoškoly přihlásil ve dvaceti a tehdy měl v hlavě především dvě věci: volnost a pivo. O třicet let později mu v hlavě zůstalo už jen to druhé. Řidičák mu byl odebrán, a protože i bez auta se těžko chodí na pivo (pěšky to bolí a tramvajáci si dovolují), rozhodl se absolvovat zkoušky znovu.
Sedí tedy v autoškole, ruce zpocené, oči trochu zastřené, protože i když je poledne, „jedno malý na nervy“ přece nemůže uškodit. Instruktor vedle něj má výraz člověka, který by raději oral brázdu za traktorem než učil dospělého chlapa rozjíždět se na jedničku.
A pak přijde ta scéna. Semafor, všichni za nimi netrpělivě troubí, Franta hledí do zeleného světla jako básník Sahula do západu slunce a mlčí.
Instruktor syčí: „Máte zelenou!“ A Franta, zcela automaticky, odzbrojujícím tónem hospodského štamgasta, odpoví: „Jistě, hned vám naliju.“
V tu chvíli je jasné, že zkoušku neudělá. Ale zároveň se vynoří cosi poetického: celá jeho existence se vešla do jedné věty. Někteří lidé reagují na světlo, jiní na pivo.
Je to vlastně krásná metafora. My ostatní jsme v životě také často „na křižovatce“. Někdo na nás křičí, že máme zelenou, že máme šanci, že máme vyrazit. A my? Často zamrzneme. Anebo si pletoucí směry s chutí života raději objednáme další rundu.
Závěrem
Instruktor pak rezignovaně zapsal do protokolu, že kandidát nezvládl jízdu. Franta se s úlevou zvedne, protože má konečně jasno: nejkratší cestou zpět do hospody je pěšky. A vlastně – proč by měl mít vůbec řidičák, když si každý jeho přechod přes ulici může vyložit jako zelenou k přípitku?
Ano, dámy a pánové, náš hrdina možná neuspěl jako řidič, ale jako filozof hospodského stolu rozhodně obstál. A kdo ví – možná jednou budeme všichni stát na semaforu, světlo nám blikne zeleně a my si řekneme: „Tak na zdraví.“
Hezký zbytek léta
