Článek
Právník z Plzně Richard Pokorný ve svém článku opět rozjíždí oblíbený rétorický kolotoč: Andrej Babiš je ztělesněním lži a manipulace, zatímco premiér Fiala se svým kabinetem je statečný hasič, který zachraňuje republiku z popela po babišovském požáru.
Jenže při pohledu na čísla a realitu za okny je těžké se zbavit dojmu, že tentokrát se pokouší přepsat realitu způsobem, který zavání buď slepotou, nebo účelovou ideologií.
Inflace
Začněme u inflace. V době, kdy Fialova vláda převzala otěže, byla inflace již mírně na vzestupu, ale to, co následovalo, byla raketová jízda do pekla peněženek většiny obyvatel.
Inflace atakovala dvouciferné hodnoty, a zatímco se vláda vymlouvala na Putina, covid a solární erupce, občané bezradně sledovali, jak se ceny potravin, energií a nájmů vymykají kontrole. Zatímco vláda rozdávala „informační letáčky“ o energetické krizi, důchodci si museli vybírat mezi topením a jídlem.
Bezdomovci
Další důsledek? Počet lidí bez domova roste. Charitativní organizace i města bijí na poplach, že rostoucí náklady a nedostupnost bydlení posílají stále více lidí na ulici. Pokorný však o tomto fenoménu cudně mlčí. Není to totiž příliš poetické v jeho černobílém obraze dobra a zla.
A co veřejná správa?
Vládě, která se údajně snaží „zeštíhlit stát“, se povedl pravý opak: počet státních úředníků opět vzrostl, a to navzdory všem slibům o digitalizaci a efektivitě. Odbourávání agend? Spíš jejich násobení. Na každého skutečně potřebného pracovníka připadá několik administrativních „koordinátorů“ a „analytiků“. Systém bobtná a žere miliardy – bez jasného efektu pro občany.
Pokorný si také neodpustí morální apel – o tom, jak Fialova vláda čelí „podlosti“ Babišových výroků. Ale pokud je za „podlost“ považováno například to, že opozice upozorňuje na astronomický schodek rozpočtu a bezprecedentní zdražení všeho, pak bychom si měli znovu položit otázku, kdo tady vlastně manipuluje k obrazu svému.
Kauza Dozimetr, v níž figurovali lidé napojení na hnutí STAN, odhalila prorůstání politiky, byznysu a podvodů s pražskými dopravními zakázkami. Ministr Rakušan se sice distancoval, ale osobní vazby a napojení zůstaly.
Další ukázkou „fialové kompetence“ je aktuální kauza bitcoinů na ministerstvu spravedlnosti.
O všech kauzách (výše zmíněné jsou jen vrcholem lidovce pardon ledovce) ovšem Pokorný perfidně mlčí a mlčí.
Závěrem
Ve výsledku článek Richarda Pokorného působí spíš jako laciný volební leták než jako snaha o poctivou publicistiku. Namísto seriózní analýzy tu máme další díl nekonečného seriálu „za všechno může Babiš“. Jenže voliči už dávno pochopili, že laciná morální nadřazenost není náhradou za skutečnou politiku.
Fialova vláda dostala důvěru v těžké době, ale promarnila ji způsobem, který jí občané jen tak nezapomenou. A pánové jako Pokorný by se měli konečně přestat tvářit, že v říjnu 2021 skončily všechny problémy.
Ve skutečnosti tehdy teprve začaly.
