Článek
Vorlův Džob: Poslední jízda graffiti generace
Je to už osmnáct let, co jsme se poprvé svezli s partou neklidných gympláků v kultovním filmu „Gympl“ (2007). A jedenáct let od chvíle, kdy se z nich stali vysokoškoláci v „Vejšce“ (2014). Teď, v roce 2025, přichází Tomáš Vorel s finální kapitolou své trilogie – filmem „Džob“.
Z tehdejších pubertálních rebelů Michala Kolmana a Petra Kocourka se stali dospělí muži, každý na opačném konci životního spektra. Michal (Jiří Mádl) už není kluk s batůžkem sprejů, ale manažer ve firmě Broker1. Má manželku, dceru, hypotéku, zaměstnance i šéfa.
Žije podle tabulek, termínů a cílů. Graffiti zůstalo vzpomínkou, možná trochu výčitkou, možná tajnou úlevou.
Zato Kocourek (Tomáš Vorel ml.) zůstal tím, kým byl – snílkem. Vyrábí potisky na trička, občas nějakou tu reklamu, a pořád maluje. Ale z jeho očí je cítit, že mu něco uniká – nebo že ještě pořád něco hledá.
Režisér Tomáš Vorel se v „Džobu“ nesnaží vytvářet umělý konflikt mezi dvěma světy, ale spíš je nechává tiše kolidovat. Michal a Kocourek se znovu setkávají – a to setkání je jako zrcadlo. Jeden se vidí v druhém, ale ani jeden už není tím, kým býval. Zatímco jeden má vše, ale cítí vnitřní prázdno, druhý má svobodu, ale neví, co s ní.
Trailer, který vyšel měsíc před premiérou, slibuje návrat ke kořenům. Nechybí ani záběry na starou Prahu, undergroundové lokace, spreje, vlaky a zdi, na které se nemaluje jen barvou, ale i tím, co v sobě člověk dusí. Nejde jen o graffiti jako styl nebo vizuální jazyk – jde o postoj k životu. O otázku, kde končí volnost a začíná rezignace. Kde začíná „dospělost“ – a co všechno jsme kvůli ní zapomněli.
„Džob“ ale není jen o dvou kamarádech. Je i o jedné generaci, která dospěla v době, kdy internet teprve začínal a svět se zrychloval tak rychle, že z toho některým z nás dodnes hučí v hlavě. Vorel se nesnaží nostalgicky moralizovat, ale klade otázky. Nečeká odpovědi, ale chce, abychom se zastavili.
Závěrem
A možná právě v tom je síla celé trilogie: ukazuje, jak z kluků s fixou v kapse a snem o vlastní cestě vyrostli muži, kteří se buď přizpůsobili, nebo zůstali stát na místě. A že ani jedno není snadné.
„Džob“ přijde do kin už brzy. A my u toho nebudeme jen jako diváci. Tohle je film o nás. O tom, co a jací jsme byli.
