Článek
Objevují se názory, že se jedná o nepřijatelný zásah, o cenzuru, dokonce o nespravedlivý trest za jeho údajně příliš otevřený přístup k víře. Ale je tomu skutečně tak? A je vůbec na místě, aby se do této záležitosti vměšovala ateistická veřejnost?
Dobrovolná příslušnost k instituci
Katolická církev není demokratickou institucí. Nestojí na principech volného přístupu, neomezené svobody projevu ani individualistické interpretace pravidel.
Jde o společenství postavené na tradici, jasně dané hierarchii, závazných pravidlech a posvátné liturgii. Každý, kdo se rozhodne být její součástí – a tím spíše knězem – činí tak dobrovolně. Není k tomu nucen, nikdo ho v církvi nedrží proti jeho vůli. A stejně jako v každé jiné instituci, pokud chce být jejím členem, musí respektovat její řád.
Marek Orko Vácha se rozhodl být katolickým knězem, což s sebou nese určité závazky.
Nemůže si tedy stěžovat, že je povinen dodržovat pravidla, která katolická církev vyžaduje po všech duchovních bez výjimky. Pokud se někdo rozhodne stát se lékařem, také nemůže ignorovat lékařskou etiku nebo si upravovat zákony podle vlastního vkusu.
To samé platí i v případě kněží – katolická církev má svá jasně daná pravidla, která nejsou k diskusi.
Sporná bohoslužba
Jedním z hlavních momentů, které Váchovo postavení zpochybnily, byla ekumenická bohoslužba, která se nakonec proměnila ve skutečnou katolickou mši.
Z liturgického hlediska to bylo problematické a z katolického pohledu dokonce nevhodné. Tato událost vzbudila pohoršení mezi věřícími, kteří mši svatou chápou jako posvátný úkon, jehož slavení musí probíhat podle zavedených pravidel.
Je pochopitelné, že lidé stojící mimo církev nemusí tento aspekt chápat. Pro mnoho z nich je bohoslužba jen shromážděním, které je lhostejné k místu, formě či sloužícím osobám. Jenže pro katolíky má každá mše svůj hluboký význam a nemůže být konána jen tak „kdekoli a jakkoli“.
Ergo kladívko, právě to je důvod, proč na tuto situaci bylo reagováno – nikoliv z důvodu osobního útoku na Marka Orko Váchu, ale z důvodu ochrany posvátnosti liturgie.
Církev není věc veřejná
V médiích zaznívají výtky, že církev se musí zpovídat veřejnosti, politikům nebo dokonce samotnému Marku Orko Váchovi. Jenže katolická církev není veřejná instituce. Nepatří státu, médiím ani široké veřejnosti. Je autonomní institucí, která si sama určuje své vnitřní fungování.
Navíc je třeba zdůraznit, že Marek Orko Vácha nebyl nijak potrestán. Nebylo mu zakázáno sloužit mše, nečelí žádné církevní sankci a jeho pastorační činnost zůstává neomezená. Jediné, co se stalo, je neprodloužení úvazku na čtvrtinový pracovní poměr. Mluvit v tomto kontextu o mučednictví je proto nejen přehnané, ale především zavádějící.
Modernizace církve: Ano, ale s rozvahou
Od druhého vatikánského koncilu probíhá diskuse o tom, nakolik by se měla katolická církev otevírat moderní době. Není to tedy žádné nové téma. Mnozí věří, že větší „otevřenost“ přivede do kostelů nové věřící, ale realita tomu zatím příliš nenasvědčuje. Stačí se podívat do Německa, kde modernizovaná církev ztrácí věřící, zatímco kostely, kde se dodržuje tradiční latinský ritus, bývají plné.
Ať už je člověk zastáncem moderní nebo tradiční liturgie, existuje alespoň jedno pravidlo, na kterém se vždy shodneme – mše svatá má být sloužena důstojně. A slavení v hospodě nebo jiných nepatřičných místech této důstojnosti zcela jistě nepřispívá.
Závěr
Odvolání Marka Orko Váchy z čtvrtinového úvazku není žádným dramatickým zásahem ani nespravedlivým aktem ze strany církve. Je to logický krok organizace, která se drží svých pravidel a očekává jejich dodržování od svých duchovních. Církev není součástí veřejného sektoru, nepodléhá veřejnému tlaku a nemá povinnost obhajovat svá rozhodnutí před médii.
A kdo se rozhodne být její součástí, musí s tímto faktem počítat.
