Článek
Podle zpráv (hlavně) z jižní Moravy se objevují pacienti a především pak pacientky, kteří lékaře za zpoždění pokutují. Paní Milada, právnička v důchodu, byla objednána na devátou hodinu. Když se dostala na řadu až v 10:56, neváhala a neurologovi udělila smluvní pokutu pět tisíc korun.
Musím přiznat, že mne tento příběh nadchl.
Konečně totiž nastává rovnost zbraní.
Po desetiletí jsme byli svědky situace, kdy pacient přišel o minutu pozdě a sestra se na něj podívala způsobem, kterým se ve středověku hleděli na podezřelé z čarodějnictví. Dnes se karta obrací.
Představuji si budoucnost českého zdravotnictví.
„Pane doktore, máte zpoždění sedm minut.“
„Ano, omlouvám se, předchozí pacient zkolaboval.“
„To je sice politováníhodné, ale dle sazebníku činí smluvní pokuta 700 korun. Můžete zaplatit kartou?“
Doktor povzdechne, vytáhne peněženku a zaplatí.
Za několik měsíců vznikne nový zdravotnický obor: pokutologie.
Pacienti budou vybaveni stopkami, kalkulačkami a předtištěnými formuláři. Vedle kartičky pojištěnce budou nosit i přenosný terminál. Čekárny se promění v improvizované soudní síně.
„Paní Nováková, byla jste vzata o 22 minut později. Chcete pokutu vypočítat podle základního nebo prémiového tarifu?“
„Prémiový. Dnes jsem si kvůli čekání nestihla koupit rohlíky.“
Netrvalo by dlouho a princip by se rozšířil i jinam.
Vlak přijel o deset minut pozdě? Pokuta Českým drahám.
Úředník šel na oběd? Pokuta úřadu.
Poslanec nepřečetl podklady k zákonu? Pokuta poslanci.
Moderátor položil hloupou otázku? Pokuta televizi.
Soused se ráno příliš hlasitě vysmrkal? Menší pokuta sousedovi.
Národ by se proměnil v zemi drobných sankčních podnikatelů.
Ekonomové by hovořili o „pokutové ekonomice“. Hrubý domácí produkt by již netvořila výroba, služby ani export. Hlavním zdrojem prosperity by bylo vzájemné udělování pokut.
Samozřejmě existuje i jisté riziko. Lékaři by mohli začít postupovat stejně.
„Pane paciente, objednán jste byl na devátou.“
„Ano.“
„Do ordinace jste vstoupil sice včas, ale deset minut jste hledal kartičku pojišťovny. To bude dva tisíce korun.“
„Ale já ji měl v jiné kapse!“
„To je jistě nepříjemné. Nicméně sazebník je sazebník.“
Nakonec by možná došlo k situaci, kdy by si pacient a lékař navzájem předávali obálky s pokutami tak dlouho, až by zjistili, že je jednodušší si normálně podat ruku a omluvit se.
A právě zde se skrývá drobné poučení celé historky. Některé problémy lze řešit paragrafem, některé smlouvou a některé kalkulačkou. Ale existují i situace, kdy obyčejné lidské „promiňte, dnes toho bylo opravdu moc“ dokáže více než pětistránkový sazebník sankcí.
I když uznávám, že pro blogera - satirika je představa neurologické ordinace jako pobočky rozhodčího soudu mnohem zábavnější.
