Článek
Pan Antonín (81) z Brna city , muž, který celý svůj dospělý život provázel jistým rituálem, se v 81 letech rozhodl změnit něco, co po více než šedesát let považoval za nedílnou součást své existence.
Alkohol, jeho stálý společník, byl náhle odstraněn ze života. Tento krok, na první pohled nepatrný, vyvolal v jeho nitru i v okolí skutečnou vlnu změn.
Co Antonína k tomu vedlo a co mu to přineslo?
Začal si všímat, že po každé skleničce zůstává nejen hořká pachuť na jazyku, ale i cosi nejasného v duši. Možná to byly roky zkušeností, možná rostoucí vědomí o jeho vlastním bytí, co Antonína přimělo přestat. S odstupem času lze vidět, že jeho rozhodnutí nebylo ani tak o alkoholu, ale o něm samém.
První, co si všiml, byla nečekaná vlna energie.
Tam, kde dříve cítil únavu a těžkost, najednou přicházelo světlo a síla. Zvláštní, jak jeden krok k odříkání může otevřít dveře k vitalitě, o níž si myslel, že dávno zmizela s mládím. Antonín se začal cítit lehčeji, jeho kroky do Kauflandu či Penny marketu byly svižnější a jeho mysl jasnější. Energie, která dříve utíkala v nenápadných okamžicích unaveného rozjímání nad sklenicí, teď proudila jeho žilami.
S tímto novým elánem přicházela i větší sebejistota.
Antonín si začal uvědomovat, že ve své schopnosti ovládat své chování a návyky nachází novou vnitřní sílu.
Sebejistota, která se dříve opírala o společenské zvyklosti a iluze, nyní rostla z jeho schopnosti být vědomým pánem svého osudu. Každý den, kdy si uvědomil, že odolal starým návykům, mu přinesl malé vítězství nad sebou samým.
To vše mělo i další, praktické důsledky. Antonín si všiml, že jeho peněženka přestala být pravidelně ztenčována.
„Love“, které dříve mizely v restauracích či u asijských obchodníků s lahvemi, najednou zůstávalo v jeho kapse. Nešlo však jen o materiální stránku. Uvědomil si, že tím, jak šetřil finance, šetřil i sám sebe – energii, čas a zdraví. Dobře on!
Zajímavé také bylo, že jeho životní rozhodnutí mělo dopad i na jeho vztahy.
Antonín zjistil, že někteří lidé, kteří ho obklopovali, v podstatě byli poutáni pouze společnými večery nad skleničkou. Tito lidé, kteří přinášeli do jeho života více toxických emocí a nežádoucích vlivů, se začali vytrácet.
Méně toxických vztahů mu prostě přineslo více klidu a prostoru pro skutečné a hodnotné spojení s těmi, kteří do jeho života přinášeli radost, nikoli tíhu.
S tím, jak Antonín postupně očišťoval své tělo i duši, přicházela i sebeláska. Jak se říká dnes moderně.
Uvědomil si, že péče o sebe sama je klíčem k tomu, aby mohl lépe milovat a starat se o druhé. Sebeláska nebyla projevem egoismu, ale naopak, základem zdravého a naplněného života. S každým dalším střízlivým dnem rostla jeho úcta k sobě samotnému a k tomu, co ve svém životě dosáhl.
S tím vším přišlo i méně problémů. Vztahy se stabilizovaly, jeho zdraví se zlepšilo, a problémy, které dříve vnímaly jako nevyhnutelné, začaly ustupovat. Rozhodnutí přestat pít nebylo jen o alkoholu – bylo to rozhodnutí o životě bez zbytečných komplikací.
S každým dalším dnem Antonín poznával, že spokojený život není závislý na vnějších podnětech, ale na jeho vnitřním stavu. S pocitem větší kontroly nad svým životem přicházelo i větší štěstí.
Spokojenost, kterou si dlouhá léta nedopřál, se stala jeho každodenním společníkem.
A jako vedlejší efekt, který ani sám nečekal, začal pozorovat, že má i méně kil. Zatímco dříve alkohol přidával nejen na váze, ale i na otupělosti těla, nyní se cítil lehčí – fyzicky i duševně.
Konečně, to nejdůležitější, co Antonínovi jeho rozhodnutí přineslo, bylo poznání jeho pravého JÁ. Bez opojení alkoholem, bez uměle vytvořených nálad a emocí, začal poznávat sám sebe v celé své autenticitě.
Citovaný proces sebepoznání byl hluboký. Cesta k sobě samotnému byla naplněna pochopením, že pravé štěstí nevychází z vnějších vlivů, ale z toho, jak vnímáme a prožíváme vlastní existenci na této planetě.
Na zdraví! (připijte si nealko pivem).
