Článek
Jako právník a právní blogger považuji za klíčové osvětlit principy, které vedly Ústavní soud k tomu, že podstatnou částí vyhověl návrhu hnutí ANO a zrušil takzvaný lex Babiš II.
Tento případ totiž představuje příklad toho, kdy je nezbytné pečlivě oddělit ústavněprávní otázky od politických sporů.
Podstata případu
Lex Babiš II byl přijat s cílem zpřísnit pravidla pro vlastnictví médií a přijímání dotací u politiků a členů vlády. Zákon zakazoval veřejným funkcionářům být skutečnými majiteli médií, jako jsou televize, rádia nebo noviny, a zároveň omezoval jejich možnost čerpat veřejné dotace. Tento záměr byl prezentován jako nástroj k posílení důvěry veřejnosti ve spravedlivou soutěž a nezávislost médií.
Přesto však právní úprava trpěla zásadní vadou, kterou nelze přehlédnout: vznikla jako neústavní přílepek, tedy v rozporu s pravidly zákonodárného procesu.
Přílepky a ústavní pořádek
Ústavní soud dlouhodobě hájí zásadu, že každý návrh zákona musí projít řádným legislativním procesem, včetně diskuse a připomínek v příslušných orgánech.
Lex Babiš II byl přijat způsobem, který tuto zásadu porušil. Jako přílepek byl přidán k jiné právní normě, čímž došlo k obejití standardních legislativních procedur.
Takový postup je z hlediska ústavního pořádku nepřípustný.
Ergo kladívko, pokud bychom přílepky tolerovali, mohlo by to vést k erozi principů právního státu. Ústavní soud proto v nálezu jednoznačně konstatoval, že právo nesmí být ohýbáno ani ve jménu jinak legitimních cílů.
Ochrana základních práv a politická neutralita
Kritici nálezu mohou namítat, že Ústavní soud tímto rozhodnutím nahrává konkrétním politickým aktérům. Je však třeba zdůraznit, že Ústavní soud není arbitrem politických sporů. Role soudu soudů je chránit ústavní pořádek a základní práva.
Lex Babiš II svým obsahem nepřiměřeně zasahoval do vlastnického práva, které je chráněno Listinou základních práv a svobod. Regulace médií a dotací, byť vedená dobrým úmyslem, nesmí překročit hranice proporcionality a řádného procesu.
Důsledky rozhodnutí
Rozhodnutí neznamená, že otázky střetu zájmů či vlastnictví médií u politiků nejsou důležité. Právě naopak.
Legislativci mají plné právo – a možná i (morální) povinnost – se těmito problémy znovu zabývat. Tentokrát však musí respektovat ústavní pravidla a vést diskusi tak, aby byla právní úprava nejen účelná, ale i ústavně konformní. Příště již žádné skrčky, bodyčeky a přílepky.
Závěr
Ústavní soud svým rozhodnutím potvrdil, že účel nesvětí prostředky.
Právo, které vznikne v rozporu s ústavními principy, nemůže obstát, byť by bylo vedené sebelepšími úmysly. Tímto nálezem brněnští vysocí soudci opět zdůraznili, že ochrana právního státu je základem demokratické společnosti. Jakýkoli zásah do práv či majetku musí být proveden zákonně, transparentně a v duchu ústavy.
Je nyní na zákonodárcích, aby se poučili z minulých chyb a vrátili debatu o střetu zájmů do roviny, která bude respektovat pravidla hry.
Ústavní soud zůstane i nadále nestranným strážcem těchto pravidel.
