Článek
Provládní publicista Richard Pokorný se ve svých textech často ostře vymezuje vůči populismu, zejména pokud jde o sliby opozice. Ať už jde o hnutí ANO, nebo SPD, jejich programové návrhy častuje kritikou jako nerealistické a populistické.
V jednom však Pokorný zřejmě dělá výjimku – pokud populistický slib přichází od premiéra Petra Fialy, jde najednou o „sebevědomé vytyčování vysokých cílů“. Tento dvojí metr je příkladem pokrytectví, které nelze ponechat bez povšimnutí.
Platy a plané sliby
Pokorný ve svém článku hájí slib Petra Fialy, že české platy doženou ty německé, jako projev „ambiciózního politického vedení“. Ignoruje přitom realitu: bez konkrétních kroků a systémových reforem je tento slib stejně nereálný, jako kdyby opozice slíbila, že každý občan dostane zdarma vilu na Floridě.
Není to nic jiného než populismus – přesně ten fenomén, proti kterému Pokorný jindy tak neúprosně brojí.
Co je ale ještě horší, Pokorný tento slib omlouvá slovy: „Nejpodstatnější je, že premiér takto vysoké cíle alespoň vytyčuje.“ Tato argumentace je nejen povrchní i na české poměry, ale také nebezpečná. Podle stejné logiky by mohl být omluven jakýkoliv populismus na světě.
Slíbit se dá cokoliv – vysoké důchody, zlaté hory, univerzální základní příjem pro všechny, nebo snad kolonizaci Marsu do roku 2030. Pokud stačí „vytyčit vysoký cíl“, pak už na realismu nezáleží?
Dvojí metr vůči opozici
Pokorný se však neřídí stejnými pravidly, když kritizuje opozici. Když Andrej Babiš nebo Alena Schillerová navrhnou zvýšení důchodů nebo podporu mladým rodinám, jde podle Pokorného o „nerealistické sliby“. Ať už je jejich program sebelepší nebo sebelépe podložený, Pokorný vždy najde způsob, jak jej označit za populismus.
Když ale premiér Fiala pronese slib bez jakéhokoliv realistického plánu, je to „sebevědomé“ a „inspirační“. Tento rozpor ukazuje, že Pokorný, nikoliv poprvé, hodnotí politiku nikoliv podle obsahu, ale podle toho, kdo ji předkládá.
Ambice vs. prázdná gesta
Pokud má být politický program skutečně ambiciózní, musí být podložen konkrétními návrhy a proveditelnými kroky. Samotné sliby jsou bezcenné. Kdyby se politikům odpouštělo cokoliv jen proto, že „vytyčují cíle“, politika by se stala fraškou. Česká společnost potřebuje odpovědnost a odbornost, nikoliv prázdná gesta maskovaná jako ambice.
Navíc když si uvědomíme, jak nemotorně vládl Fiala v posledních letech (mj. rekordní inflace, drahé jídlo a energie,) a jeho vlažný postoj k plnění slibů (nikdy nezvedneme věk odchodu do důchodu, nezvedneme Vám daně).
Závěrem
Jak jsme zřetelně ukázali výše, R. Pokorný se ve své obhajobě Petra Fialy dopustil přesně toho, co jindy tvrdě kritizuje – slepé obhajoby nerealistických populistických slibů. Je načase přestat s pokrytectvím a měřit stejným metrem všem politickým aktérům.
Populismus zůstává populismem, ať už přichází z úst opozice nebo premiéra. Pokud chceme věrohodnou politickou debatu, nesmíme si dovolit omlouvat prázdné sliby jen proto, že se nám líbí osoba, která je pronáší.
