Článek
Nedávno jsem publikoval úvahu, že koaliční vláda k volebnímu vítězství příští rok potřebuje nejen lepší prezentaci výsledků vlastí práce, ale především nabídku atraktivních vizí pro své voliče.
Petr Fiala ve svém nedělním vystoupení v České televizi naplnil obojí bezezbytku. Jeho příslib, že bude-li další čtyři roky premiérem, budou v Česku platy jako v Německu, je ideálním příkladem skutečně ambiciózní vize naší budoucnosti. Dokonce natolik ambiciózní, že ji ekonomové označují za téměř nesplnitelnou a politologové za přestřelenou.
Splnění údajně nesplnitelných cílů historie lidstva zažila nepočítaně. Kdyby se skeptickými prognózami nechali odradit všichni vizionáři, svět by byl dnes natolik zaostalý, že bychom jej asi nepoznávali. Letmé příklady: namísto peněz bychom používali směnný obchod („barevné papírky“ přece nemají hodnotu skutečné krávy), neexistovala by letadla (kov přece nemůže létat) a netušili bychom nic ani o anatomii lidského těla (pitvat mrtvé je přece hřích).
Petr Fiala skepsi k odvážným nápadům dobře zná. Před sněmovními volbami v roce 2021 jeho úspěchu nevěřil skoro nikdo, stejně jako budoucnosti koalice SPOLU, která se měla rozpadnout hned po prorokovaném volebním neúspěchu v roce 2021. V boji o jmenování Jana Lipavského proti prezidentu Zemanovi dával Fialovi šance na rychlé vítězství také málokdo. A za zcela nerealistické byly dlouhá léta označovány též úvahy o odstranění české závislosti na ruském plynu.
Co mají společného tyto náročné cíle? Podařilo se je splnit Petru Fialovi, který již opakovaně dokázal schopnost posunovat hranice možného. Když nyní vyhlásil další strategickou metu svého úsilí, tradičně nastupuje obvyklá pochybovačná skepse. A možná se premiérovi i tentokrát bude v roce 2029 řada lidí omlouvat.
Neumím posoudit, jaká esa má Fiala v rukávu, když vynesl takto silnou kartu. Vzhledem ke schopnostem, osobnosti a dosavadním výsledkům premiéra je však velmi nepravděpodobné, že by z jeho strany šlo jen o prázdné plácnutí do vody. Fiala si nepotřebuje pomáhat Babišovými zbraněmi.
A za těchto podmínek jsem pochopitelně nesmírně rád, že tato velmi odvážná vize zazněla. A to přinejmenším ze tří důvodů.
1) Ve veřejném prostoru konečně po delší době napříč politickým spektrem zřetelně zaznělo, že v Německu či Rakousku se mají mnohem lépe než my (a tím pádem ještě nesrovnatelně lépe než třeba v Rusku). Už bylo na čase. Jinak bychom snad málem uvěřili falešné neliberální písni o strašlivé krizi Západu, kde už vlastně nikdo nechce žít, a nejlépe se budeme mít v izolaci „národní suverenity“ či v nukleárním obětí Matičky Rusi.
Veřejná debata se tak nyní předhání ve skepticismu, kdy nejdříve (a zda vůbec někdy) můžeme v životní úrovni Němce dohnat. Výborně, konečně se tedy snad všichni shodneme, že na Západě je mnohem větší blahobyt než v Česku. Takže už stačí si jen uvědomit, kdo prosazuje naše spojenectví se Západem, a kdo by nás naopak nejraději odklonil jiným směrem. Když už ne rovnou do Ruska, tak alespoň k jeho evropským satelitům v podobě Ficova či Orbánova režimu. Anebo se namísto západní orientace slovy stínového ministra zahraničí Jaroslava Bžocha na s. 33 Programového prohlášení stínové vlády hnutí ANO „zaměřit na země Asie, Blízkého východu, a hlavně regionu Indo-Pacifik. To má být nejspíš ten „opoziční recept“ hnutí ANO na náš blahobyt.
2) Premiér Fiala opakovaně jasně deklaroval, že jeho cílem je dovést republiku na úroveň nejvyspělejších evropských zemí. Tedy mít nejvyšší ambice, a nespokojit se s bahněním v průměrnosti, utrácením evropských dotací a „mírném pokroku v mezích zákona“. To jsou cíle skutečného státníka, kterým nemůže být technokratický úředník, jehož maximem jsou formuláře srovnané do komínku, sebestředný egoista toužící po funkcích kvůli uspokojování vlastního ega, a ani oligarcha pro kterého jsou státní funkce pouze nástrojem k posilování vlastního hospodářského impéria.
Sebevědomý, progresivní, systémový, ambiciózní, vizionářský, atraktivní, ve veřejném zájmu. Takový je Fialův záměr. Přesně takový, jaký čekají voliči od prozápadní vládní koalice.
Pochopitelně však nepostačuje vyjevit co chceme, ale jakým způsobem toho hodláme dosáhnout. Předpokládám, že v průběhu kampaně se nástin těchto mechanismů dozvíme. Veřejně prezentovanou vizí to totiž samozřejmě nesmí končit, ale začínat.
V politice je rozhodující důvěra. A ambiciózní vize zůstává atraktivní jen tehdy, je-li uvěřitelná. Její splnění může být náročné a nepravděpodobné, ale musí zůstávat uskutečnitelné. Takové jsou vlastní skutečným státníkům. A právě reálná splnitelnost je klíčová pro to, zda ambiciózní vize získá veřejnou podporu.
Příklad? Fotbalová Sparta si vytyčí cíl vyřadit v play off Ligy Mistrů třeba Real Madrid. Takový úspěch se stává velmi zřídka, ale podařit se to může. Pro fanoušky nesmírně atraktivní vize, a budou fandit jak o život, jen aby se to jejich týmu povedlo. Úkolem premiéra tedy bude pomocí prezentace uvažovaných opatření přesvědčit veřejnost, že jeho bezesporu atraktivní vize vyrovnání platů s Německem v roce 2029 je alespoň stejně pravděpodobná jako postup Sparty přes Real Madrid. Pak jí budou nadšeně fandit.
3) Velké cíle posunují nejvíce vpřed i tehdy, když se je nepodaří bezezbytku naplnit. Co když se premiérova vize nakonec naplní třeba z 50 %? I tak by znamenala bezprecedentní nárůst naší životní úrovně. Budeme opět formalisticky Fialu kamenovat že „nesplnil slib“, anebo velebit, že v růstu životní úrovně i tak překonal všechny dosavadní vlády?
Nejpodstatnější je, že premiér takto vysoké cíle alespoň vytyčuje a nechce se spokojit s rolí evropské periferie. Neliberální opozici takové ambice chybí. A chyběly již za předchozí Babišovy vlády, která nedokázala využít ani tehdejší konjunktury. Co Babišova vláda udělala s tolik kritizovanými montovnami či nefunkčním bytovým trhem? S oligopolním potravinovým trhem, který naopak ještě sama přiživovala? S údajně neřešitelnou energetickou závislostí na Rusku? A v čem jsme se za jejího působení přiblížili západoevropské úrovni?
Naopak Fiala této zemi nabízí vizi, kde se životní úroveň Čechů vyrovná té německé. Pokud si ji zvolíme, máme jistotu cesty k tomuto cíli a šanci, že jej dosáhneme. S Babišem tu cestu ani nenastoupíme.
Bez sebevědomých občanů, kteří Fialovu vizi vezmou za vlastní, to ale nepůjde. Babišovi nadmíru vyhovuje svět, kde zaměstnanci s čepicí v ruce dojatě děkují panu velkouzenáři za podprůměrné mzdy a lidé se budou obdivovat poklesu ceny másla, které nám Babiš-podnikatel v případě svého vítězství o pár korun zlevní, aby se Babiš-premiér mohl chlubit, jak dokázal jeho cenu zkrotit.
Myslící volič si uvědomuje, že systémové zvýšení úrovně života společnosti vede jen přes systémové reformy. Takové však u Babiše vůbec nejsou na pořadu dne, a dokonce v mnohém odporují i jeho podnikatelským zájmům. A kdyby je udělat uměl a chtěl, využil k nim období hospodářské konjunktury za své vlády.
„To, co mi dělá starosti, není vaše komunistická minulost, ale vaše dnešní autokratické, východní myšlení. To je to, na co právem upozorňujeme a co je pro Českou republiku skutečným nebezpečím. To, že jste si neváhal kupovat média a zasahoval do jejich svobody, jako to dělají v Moskvě nebo Budapešti. To, že po východním způsobu diskreditujete oponenty, vytváříte si na ně složky, přihráváte dotace svým firmám, a pak už vám ale nezbývá moc energie na veřejné zájmy. Tady je ten zásadní rozdíl mezi námi,“ napsal Petr Fiala nedávno Babišovi v tisku.
A to je přesně ono. Pokud se k moci dostane hnutí ANO se současným programem, potenciálními partnery a mezistátními spojenci, bude nás od německých mezd zanedlouho dělit ještě mnohem větší propast než dnes. Protože jak známo, cesta na východ k německým mzdám nevede.
Největší kouzlo je však ještě v něčem jiném. Patrně každý Čech by si přál, aby životní úroveň u nás byla jako v Německu. V tomto ohledu u nás žádné „rozdělení společnosti“ nepanuje. Úplně tedy stačí zvolit si vizi politické koalice, která to nabízí. K tomu nemusíte Fialu milovat. Úplně stačí ho jen nechat, aby pro vás pracoval.
