Článek
Příbor jako suvenýr
Někdo si z cest vozí mušle. Někdo magnetky. Jiný pivní tácky. Ale vzít si z restaurace příbor? To už chce zvláštní druh tvořivosti. A hlavně drzosti.
V Brně seděl host. Před sebou talíř s jídlem. V ruce příbor. Nebyl obyčejný. Lesklý, těžký, příjemný do ruky. Ten příbor, ne ten host.
Ne mějaká ta levná ohnutá vidlička z výprodeje z IKEA. A tak pan Robert dostal nápad. Příbor by se mu hodil. Možná na nedělní oběd. Možná jen tak, do šuplíku. Pro dobrý pocit, jak hezky ušetřil.
Jídlo skončilo. Příbor zmizel v tašce pana Roberta (jméno změněno kvůli GDPR) .
Proč ne v kapse kabátu? Byl červenec, a to se kabáty nenosí, obzvláště u nás na Jižní Moravě, kde vládne a točí videa pan hejtman Grolich - populární moderní Lidovec.
A pak přišla ona. Mladá potetovaná drsná servírka s ukrajinským přízvukem. „Pane, příbor si domů odnést nemůžete,“ řekla klidně avšak důrazně jako když Helena Růžičková ve filmových Hošticích komunikovala se sousedy.
Člověk by čekal od loupeživého hosta omluvu. Nebo alespoň trapné ticho. Ale ne. Přidrzlý host bez mrknutí oka odpověděl: „Já myslel, že si ho můžu vzít. Myslel jsem, že je v ceně jídla. Nadto, zde není nikde napsáno, milá zlatá, že se to nesmí…“
Servírka se namýchla a vrazila Robertovi takový pohlavek, že by se za něj nemusel stydět ani Karlos Vémolů.
Morální poučení
Pro pět ran do Petrova, byla to prazvláštní forma sebeobrany. Jako když dítě přistihnete s rukou v cukřence. „Jen jsem kontroloval, jestli je tam dost cukru.“
Možná to Karel vlastně Robert myslel i vážně. Možná jen testoval, co projde. Když je v ceně voda, proč ne příbor? A příště? Třeba talíř. Nebo ubrus. Nebo rovnou celý stůl i se židlemi.
Pro restauraci je to, aspoň podle Jirky vlastně Roberta, drobnost. Pár desítek korun.
Pro hosta? Možná jen další historka do sbírky pro kamarády k nealkoholickému pivu či sójovému latté.
A já se jen bojím, aby si jednou Robert (a jemu podobní výtečníci) třeba z hotelu neodnesl postel nebo dokonce ručník. Vždyť podle jeho logiky… je přece v ceně noclehu.
-----------------------
Milí moji čtenáři (oba dva) , to máte radost, že jsem to dneska napsal takové hezky krátké, a vy můžete jít k vodě.
A to se to dalo věru „rozkecávat“ minimálně na 7 normostran - jedna normostrana se rovná 1800 znaků, včetně mezer.
Hezké léto všem hodným lidem z Moravy, Pardubicka a Slezska.
