Článek
Pro pět ran do Ústavy, současná situace v Rumunsku je výstražným mementem pro celou EU, a to včetně nás pranepatrných.
Rozhodnutí tamního soudu soudů tedy jejich ústavního soudu, které definitivně znemožnilo panu Calinu Georgescovi kandidovat v opakovaných prezidentských volbách, je dalším důkazem hluboké eroze demokratických principů v dnešní Evropské unii. Je to popření všeho, co má demokracie znamenat – práva občanů svobodně rozhodovat o své politické reprezentaci.
Osobně bych zmíněného rumunského kandidáta sice nikdy nevolil, ale nikdy bych ho nevylučoval nedemokraticky z voleb. Nechť o něm rozhodnou voliči a voličky.
Americký prezident J. D. Vance správně označil dění v Rumunsku (členské zemi EU) za naprosté selhání demokracie. Evropská unie však nejen mlčí, ale dokonce se aktivně podílí na tomto „politickém znásilnění“. Všichni, kdo se tváří, že v Rumunsku probíhá standardní právní proces, jsou buď naivní, nebo spíše cyničtí.
Podporují manipulace tajných služeb, podporují politické zneužití ústavního soudu, podporují odstraňování nepohodlných kandidátů. Podporují to, co demokracii dělá demokracií – svobodnou vůli lidu.
A právě to je největší problém dnešní Evropy. Demokracie se stává pouhou frází, kterou elity používají jako štít pro vlastní mocenské zájmy. Jestliže si někdo myslel, že podobné praktiky se týkají pouze „nestabilních“ států na periferii Evropy, měl by se rychle probudit. Jak dlouho potrvá, než se obdobné scénáře začnou odehrávat u nás?
Vývoj v Rumunsku není ojedinělý. To, co se děje tam, se již v náznacích objevuje i u nás. Například naprosto zbytečné trestní stíhání Tomia Okamury ukazují, že v určitých kruzích existuje silná vůle umlčet politické oponenty jinými než demokratickými prostředky. Nejde jen o jednotlivé případy, ale o trend, který má svůj společný jmenovatel – postupné, ale neúprosné omezování politické soutěže pod rouškou „právního státu“ (Rule of Law).
Nesmíme zapomínat ani na nedávná slova předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, který prohlásil, že „jeho soud nebude odvracet oči“. Jak jinak si toto prohlášení vyložit než jako výhrůžku, že se i u nás mohou de facto zrodit rumunské scénáře? Ústavní soud, který má být garantem svobody a demokracie, se čím dál častěji stylizuje do role aktivistického orgánu, jenž místo ochrany práv občanů pomáhá udržovat „správné“ politické pořádky.
Před tím vším musí zaznít jasné výstrahy. In medias res: To, co se děje v Rumunsku, není izolovaný incident. Je to model, který se může zopakovat kdekoliv v Evropě.
Občané České republiky by si měli být plně vědomi tohoto nebezpečí. Ergo kladívko, demokracie nebyla a není samozřejmostí, kterou nám někdo garantuje navždy.
Demokracii je nutné bránit – a to i proti těm, kteří ji chtějí demontovat pod záminkou „vyšších hodnot“. Anebo se pletu?
------------------------
(autorský názorový text)
