Článek
Jednou mi kamarádka, učitelka na základce, vyprávěla, jak v třetí třídě diktovala dětem slovní úlohu:
„Táta vydělal čtyřicet tisíc korun. Mamince dal třicet pět tisíc. Kolik ještě dluží?“
A ticho.
Jen jedno děvčátko zvedlo ruku a bezelstně řeklo: „Paní učitelko, to se musí zeptat maminky!“
A já jí rozumím.
Protože tahle úloha není o matematice. To je čistá sociologie, psychologie a přežití v rodině. Každý chlap, který má doma partnerku, ví, že čísla v manželství nefungují jako v učebnici. Tam se nepočítá sčítáním a odčítáním, ale dojmem a náladou.
U nás doma by to vypadalo takto:
Táta vydělal 40 000. Mamince dal 35 000.
Maminka se usměje a řekne: „Ty sis nechal pět tisíc? No, to je dobře, ať máš taky něco pro sebe.“
Ale o dva dny později zazní věta: „Já jen, že v Lidlu mají teď pěkné ručníky… a já si musím koupit nový fén. Tak mi, prosím tě, dej těch pět tisíc.“
A já, jako každý zralý muž, vím, že odpor je marný.
Takže z matematického hlediska dlužím pět tisíc.
Z partnerského hlediska navždycky všechno.
A když se to tak vezme, celá rodina funguje jako velká rovnice:
- dítě má úkoly (to je ztráta času),
- táta má práci (to je ztráta energie),
- a maminka má pravdu (to je konstanta).
A i kdybych byl génius z Cambridge, tuhle rovnici bych nikdy nespočítal.
Pamatuju si, jak jsem kdysi zkoušel udělat rodinný rozpočet v Excelu. Měl jsem tam kolonku příjmy, výdaje, rezervy.
A po týdnu jsem zjistil, že ta tabulka se sama vymazala. Patrně pod vlivem manželčina parfému.
Takže když dnes slyším, že „táta vydělal 40 000 a mamince dal 35 000“, říkám si – ten táta je génius.
On totiž ví, že peníze přepočítané na klid doma mají kurz asi 1 : nekonečno.
A jestli se vás někdy děti zeptají, kolik ještě dluží táta mamince, odpovězte jim upřímně:
„To se nedá spočítat, děti. To je nekonečná série splátek za lásku, trpělivost a ručníky z Lidlu.“
A z pohledu života?
To je úloha, u které se vyplatí nemít kalkulačku, ale srdce. ❤️
