Článek
Tichá domácnost jako nedoceněná životní strategie
U rozvodového soudu v Brně se prý odehrála scénka, která by si zasloužila vlastní divadelní prkna.
Soudce, zvyklý na ledacos, se naklonil k manželovi a oznámil mu:
„Vaše paní tvrdí, že jste s ní prý poslední tři roky vůbec nemluvil. Ani slovo.“
Manžel si povzdechl, zamyslel se a pokorně odpověděl:
„Soudruhu, pardon, pane soudce… Já jsem jí prostě nechtěl skákat do řeči.“
A tím bylo vymalováno.
Kdyby existovala olympiáda v tiché domácnosti, tenhle pán by zřejmě aspiroval na zlatou medaili. A ještě by k tomu přidal rekord v manželské diplomacii. Jeho odpověď totiž kombinuje dva tradiční české přístupy:
- Vyhni se konfliktu, i kdyby to mělo trvat věčnost.
- Zachovej humor, i kdyby šlo o rozvod.
Ergo kladívko, možná je to vlastně životní moudro. Kolik párů by si ušetřilo hádky, kdyby jeden z partnerů „nechtěl skákat do řeči“?
A kolik by si jich naopak uvědomilo, že mlčet tři roky není harmonie, ale ticho před (rozvodovým) výbuchem?
A soudce? Ten už asi ví, že rodinné právo není jen o paragrafových bitvách, ale také o pochopení, smíření a občas i o nechtěných komických perlách, které by vydaly na celou sbírku.
Takže pokud někdy budete mít pocit, že u vás doma panuje ticho, vzpomeňte si na onoho brněnského gentlemana.
Dokud mlčíte jen pár hodin, stále máte šanci. Tři roky mlčení už je totiž spíš vztah s vlastní ozvěnou.
Hezký adventní čas!
(Skutečný příběh, který se sice nestal, ale stát se mohl. )
