Článek
Farář mi poradil, jak ušetřit na samoobslužné pokladně
Byl to běžný sobotní nákup. Všude fronty, křik dětí, zlevněné konzervy přetékající z regálů.
Samoobslužné pokladny pípající symfonie, skoro že by mohly začít hrát ve skupině Tři sestry místo Lou Fanánka Hagena.
Držel jsem v ruce nákup: pár rohlíků, sýr v akci, pomazánkové máslo (které se tak již nesmí jmenovat), bůček… a omylem nabranou drahou čokoládu (neptejte se, jak se mi dostala do košíku – prostě šla se mnou, potvora zákeřná).
Farář není hloupý
Vtom jsem potkal pana faráře. Ano, našeho místního, kterého jinak vídám jen v neděli u oltáře nebo při požehnání nových veřejných zakázek v městském veřejném prostoru.
Měl pod paží chléb a trochu podezřele plný sáček švestek.
„Všiml jsem si, že tu mají samoobslužné pokladny,“ pravil spiklenecky. „A víš, jak tam ušetřit?“ mrkl na mě, až jsem se skoro zastyděl.
„Nó… to jako že si něco nenamarkuju?“ zkusil jsem opatrně, ale hned jsem si v duchu dal facku. Před farářem přece nebudu propagovat hřích!
On se jen zasmál, takovým tím vědoucím smíchem člověka, který slyšel už všechny druhy zpovědí, včetně těch o tajném přikusování sušenek v postní době.
„Ne, ne, můj synu,“ řekl s úsměvem. „Tady se šetří jinak: PŘEDEM!“
Naklonil se ke mně a zašeptal: „Než přijdeš tlusťochu hříšná k pokladně, polož si otázku: Potřebuju tohle opravdu? A pokud ne, tak to prostě vrátíš do regálu. Zadarmo!“
Skromnost léčí a zahání zlé duchy
Zůstal jsem tam stát jako solný sloup. Žádná černá magie se skenery, žádné oblafování váhy u zeleniny. Jen upřímná „revize“ vlastních slabostí.
Podíval jsem se do košíku. Ta čokoláda – no jistě, včera jsem si slíbil, že začnu jíst zdravěji. Sbohem, sladká pokušení. Bůček? Ach, babička by mě zabila – prý mám vysoký cholesterol. Šel taky pryč. A ty ozdobné ubrousky se sobíky? Vážně je potřebuju v dubnu?
Když jsem konečně dorazil k samoobslužné pokladně, můj košík byl lehký jako svědomí po dobré zpovědi. Píp – sýr. Píp – rohlíky. A píp – chléb, který jsem si nakonec taky pořídil, protože farář tvrdil, že chleba je základ.
Při placení jsem si všiml, že jsem utratil třetinu toho, co obvykle. Cítil jsem se jako vítěz. Vítěz nad slevami, marketingem a vlastní chamtivostí.
Farář mi pokynul, mrkl, vzal si účtenku a odkráčel ze sámošky s noblesou vánočního anděla.
Od té doby chodím nakupovat s novým přikázáním v hlavě:
„Nepokoušej slevy své, ani věrnostní body, ale vážně se zeptej: potřebuješ to?“
A víte co? Ušetřil jsem nejen peníze, ale i místo ve špajzu a pár kil na váze.
