Článek
V trestním právu je promlčení často chápáno jako selhání státu – pokud nedokáže včas reagovat, jeho právo konat zaniká.
A podobně je tomu i v přestupkovém právu. Jen s tím rozdílem, že právě tady se s promlčením setkáme nejčastěji.
Každý, kdo někdy překročil rychlost, špatně zaparkoval nebo telefonoval za jízdy, se dostal do sféry přestupkového práva. Pokud má ale štěstí, spíš než trestu se dočká ticha – tedy nic se neděje, nikdo se neozývá, a po pár měsících zjistí, že je „za vodou“. Přestupek je totiž promlčen. Jak se to stane?
Podle zákona o přestupcích platí, že přestupek se promlčuje za 1 rok, a to od chvíle, kdy byl spáchán.
Základní zákonná délka promlčecí doby je dnes stále jeden rok. Pouze v případě přestupků, za které lze uložit správní sankci minimálně sto tisíc je aktuálně tato lhůta tři kalendářní roky.
Ergo kladívko, je to logické, u společensky závažnějších přestupků je promlčecí lhůta delší. Společnost, zde má oprávněně silnější zájem na prošetření věci a případném potrestání pachatele přestupku.
Zpátky do každodenní reality - v případě našich dopravních přestupků se vás bude nejčastěji týkat zmíněná jednoletá hranice promlčení.
Kdy počítání lhůty vlastně startuje?
Promlčení v českém přestupkovém právu začíná ze zákona běžet den následujícím pro dni spáchání přestupku, tedy v okamžiku, kdy pachatel ukončil jednání, kterým byl přestupek spáchán. Dodejme, pokud je znakem skutkové podstaty takového přestupku jeho účinek, běží promlčecí doba první den následující poté, kdy takový účinek nastal.
Pro informační komplexnost doplňme, že náš zákon nadto rozeznává i počátek promlčecích dob u pokračujících, hromadných a trvajících přestupků. K těmto případům je možno zjednodušeně uvést, že u těchto počíná běžet promlčecí doba odpovědnosti za takový přestupek posledním (!) takovým útokem.
Kdy neběží promlčecí doba?
Promlčecí doba vůbec neběží po dobu, kdy bylo vedeno pro tentýž skutek trestní řízení, soudní řízení správní, anebo trvalo podmíněné upuštění od uložení správního trestu.
To ovšem není z právního hlediska vše. Dále promlčecí doba neběží ani v případě, kdy bylo řízení o přestupku přerušeno proto, že bylo možné očekávat uložení trestu obviněnému z přestupku za jiný skutek v trestním řízení, přičemž správní trest, který lze uložit v řízení o přestupku, je bezvýznamný vedle trestu, který by bylo možné uložit v trestním řízení.
Zmíněné zákonné ustanovení se typicky uplatní v situaci, kdy je pachatel stíhán za závažný přestupek v dopravě spočívající v usmrcení z nedbalosti v trestním řízení, a nakonec je zproštěn. Nicméně nadále může být stíhán za méně závažné přestupkové jednání spočívající například v překročení rychlosti apod. To prostě ze stolu nezmizí a nepromlčí se.
Příklad z praxe
Řidička byla dne 15. srpna 2024 hlídkou Policie ČR zastavena z důvodu překročení maximální povolení rychlosti. Jelikož se jednalo o překročení rychlosti o více než 40 km/h v obci, nebylo možno věc vyřešit v řízení na místě a musela být postoupena správnímu orgánu.
První promlčecí doba začne běžet dne 16. 08.2024. Aby odpovědnost pachatele za přestupek nezanikla, musí správní orgán oznámit pachateli zahájení (!) řízení o přestupku nebo vydat příkaz se správním trestem do 16. 08. 2025.
Pakliže tak správní orgán neučiní, odpovědnost pachatele za takový přestupek zanikne.
V opačném případě se tato doba přerušuje a počíná běžet nová roční doba, kterou má správní orgán na to, aby přestupek projednal ve správním řízení. Zejména tedy aby vyslechl obviněného z přestupku, svědky a zajistil další důkazy apod. V našem modelovém případě bude obviněnému dne 25.09.2024 doručen příkaz, což způsobí opakované přerušení běhu promlčecí doby a počátek běhu nové, které tentokrát skončí, za rok, tedy dne 25.09.2025.
Obviněný podá proti rozhodnutí o přestupku dne 5.10.2024 odpor. Po zrušení příkazu uzná správní orgán rozhodnutím ze dne 07.12.2024 obviněného opět vinným a uložil mu pokutu a zákaz činnosti.
Tímto se původní promlčecí doba opět přerušila a počala běžet nová, končící dne 07.12.2025, ve které musí rozhodnout nadřízený správní orgán o odvolání, které obviněný podal dne 20.12.2024. V případě, že odvolací orgán rozhodnutí zruší, musí být znovu rozhodnuto v době do 07.12.2025.
Celkově však promlčecí doba takového řízení nesmí překročit tři roky, tedy takový přestupek se nejpozději promlčí dne 16.08.2027, avšak s výjimkou existence zákonného důvodu pro stavení promlčecí doby.
Pojistka proti „úřednímu šikanování“.
Pro běžného občana to může znít jako vítaná pojistka proti „úřednímu šikanování“. A skutečně – účelem promlčení je chránit jednotlivce před nekonečnou hrozbou postihu. Zároveň ale slouží i jako bič na stát. Stát má být aktivní, pohotový a efektivní. Pokud to neumí, nemá mít právo trestat.
Jenže právě tady přichází problém, dnešní realita je jiná. Úřady často nestíhají, případně se jim přestupky „ztratí“ v systému. Samosprávy, obce i městské části mají omezené kapacity a někdy to vypadá, že přestupky nejsou prioritou – zvlášť ty bagatelní. Výsledek? Tisíce případů, které prostě vyšumí do ztracena. A někteří řidiči to vědí. A počítají s tím.
Přestupkové právo se tak dostává do paradoxní situace: místo aby vytvářelo tlak na odpovědnost, vytváří prostor pro chytrou taktiku „počkáme, až se na to zapomene“.
Jde o důsledek nízké vymahatelnosti práva – což není jen právní, ale i politický a společenský problém.
Na druhé straně ale pozor:
Zakládat dnes v roce 2025 celou strategii obhajoby v přestupkovém řízení pouze a jen na možném promlčení není dnes již příliš dobrá myšlenka.
Ne každý přestupek je tak nevinný, jak se tváří. Závažnější skutky – třeba ohrožení bezpečnosti silničního provozu – lze stíhat v delších lhůtách, nebo se ani nepromlčí tak rychle.
A v některých případech, v souladu s Murphyho zákony, mohou úřady „stihnout“ řízení opravdu na poslední chvíli.
Co z toho plyne? Pokud někdo udělal přestupek, neměl by spoléhat na zapomnětlivost či pomalost úřadů. A naopak – pokud stát chce vymáhat právo, měl by to dělat včas, jasně a efektivně. Jinak ztrácí důvěru.
A důvěra v právní stát se, na rozdíl od přestupků, nepromlčuje nikdy.
