Článek
Popravdě autorovi této glosy je dnes A. Babiš skoro „ukradený“, ale mrzí ho, že se kvůli tomu pak de facto neřeší žádné zásadnější hodnotové politické otázky. Je asi už zbytečné se rozčilovat, že drtivá majorita českých stran a hnutí opatrně slibuje vše, a to nejradši současně – například, že přidá lékařům, sestrám, hasičům, důchodcům, soudcům a zároveň, že sníží rekordní zadlužení našeho státu.
Jako právníka a občana mne skutečně rmoutí, že se ve veřejném diskurzu zcela zapomíná na téma eutanázie, tedy dobré smrti. Jedinou malou výjimkou jsou dlouhodobé aktivity kladenského právníka a politologa Milana Hamerského v této oblasti.
Eutanázii můžeme volně definovat jako úmyslné ukončení života člověka někým jiným než člověkem samotným, a to na jeho vlastní žádost.
In medias res: Předkládám argumenty, proč bychom měli začít seriózně uvažovat o zavedení možnosti eutanazie.
Eutanazie především dává svobodnou možnost volby mezi opravdu silným a vážným utrpením a milosrdnou smrtí. Samozřejmě člověk zdravý a mladý si řekne, vše se dá vybojovat, nicméně po staletí nastávají v lidských příbězích okamžiky, kdy již utrpení a bezmoc značně překročí pomyslný Rubikon.
Kdy již není cesty zpět k alespoň trochu důstojnému a snesitelnému životu.
Nezapomínejme dále na aspekt náboženský. V Česku je formálně cca třicet procent věřících osob, z nichž navíc mnozí reálně v Boha či Bohy nevěří, ale spíše jsou v nějakém náboženském společenství či církvi například z rodinných důvodů nebo si chtějí tvořit a posilovat sociální kontakty. Pozor, autor to nijak neodsuzuje, určitě je lepší využívat určité „svébytné náboženské psychoterapie“, než životní svízele řešit třeba drogami či alkoholem.
Avšak to hlavní, i kdyby všech třicet procent věřících osob z náboženských důvodů odmítalo eutanazii, dává jim to právo držet v šachu většinový zbytek společnosti? Navíc například řadě nekatolíků (zejména husitů, českých bratrů a dalších), co vím z osobní zkušenosti, se představa eutanazie nijak zásadněji nepříčí.
A propos dodala již některá z církví hodnověrný důkaz, že osoba, která podstoupila „milosrdnou smrt“, by ztratila nárok na posmrtný život v ráji či nárok na „posmrtňák“ jako takový?
Co bude po smrti?
Jak satiricky kdysi k posmrtnému životu glosoval populární zpěvák Lou Fanánek Hagen (Tři sestry) – Většina lidí se ani tak nebojí, že po smrti nic nebude, spíše má strach, aby si ještě nepohoršila.
Resumé – mějme za to, že v odůvodněných (zcela mezních) a předvídatelných případech by eutanazie v Česku měla být povolena.
Samozřejmě pod velmi silným dohledem jak preventivním, dále průběžným, tak i následným, ze strany veřejné správy.
(Psáno pro LN)
