Článek
Bojkot samoobslužných pokladen: Na nákup jsme přišli, ne na brigádu! Zákazníci, braňme se!
Spokojenost lidí se odjakživa skládá spíše z desítek každodenních drobností, ne z toho komu bude patřit Grónsko (tedy pokud nejste zrovna odtud) či skutečnost, že se chystá další (ne)potřebná novelizace zákona o zoologických zahradách.
Jednou z častých činností, kterému se věnujeme skoro všichni a neustále, je nakupování.
Samoobslužný teror?
Samoobslužné pokladny nám moderní obchodníci a jimi placení marketéři podávají jako údajný komfort a pokrok. Ve skutečnosti ale děláme práci za supermarket, zdarma a pod dohledem kamer.
In medias res : Dokud za samoobslužné brigádnické nakupování nebudou slevy, patří na to bojkot. Bez kompromisu!
Ale pěkně popořádku, milé nakupující spoluobčanstvo.
Přišli jsme si koupit rohlíky, mléko, pivo, klobásky, noviny a možná trochu důstojnosti.
A místo toho nás supermarket pošle na samoobslužnou pokladnu, kde si máme zahrát na pokladní, skladníky i bezpečnostní riziko v jedné osobě.
Ne, děkuji. Na „neplacenou brigádu“ jsem dnes opravdu nepřišel.
Pozor, argument, tak tam nechoďte, a běžte na „lidskou“ kasu, již dnes častokrát též neplatí. Mnohdy supermarkety rády zavřou skoro všechny kasy, a občan nemá na výběr. Hybaj na samoobslužku!
Samoobslužné pokladny jsou prezentovány jako pokrok
Údajně šetří čas, zvyšují naše pohodlí (sic!) a posouvají nás do digitální budoucnosti. Sancta simplicitas!
Ve skutečnosti ale znamenají jediné: veškerou práci udělá chudák zákazník. Naskenuje zboží, váží zeleninu, hledá typ pečiva, řeší chyby systému, hledá prodavačku, když „neodpovídá hmotnost“, a nakonec je ještě bedlivě sledován kamerami, jako by právě z Kauflandu vynášel diamanty z trezoru.
A to všechno zadarmo.
Supermarket tím ušetří na zaměstnancích, zrychlí obrat, získá data o chování zákazníků – a zákazník? Ten získá stres, pocit podezření. Miluji zejména „příjemné hypermarketové dozorkyně“, které k vám přijdou (pokud vůbec přijdou) a praví bez pozdravu povýšeným tónem hlasu – tak co jsme zase popletli?
A občas zažijeme i veřejné ponížení, když se pokladna rozhodne, že jste zloděj. Mrázek a Krejčíř hadra.
Stačí špatně označený (královský místo farmářský) rohlík a systém vyhlásí poplach, jako by šlo o loupež století.
Vrchol absurdity je ten morální paradox: pracujete pro firmu, která vám nevěří.
Presumpce viny
Děláte jejich práci, ale jste automaticky považováni za potenciálního pachatele. To už není samoobsluha, to je de facto středověké „samoobviňování.“
Dokud supermarkety nezačnou dávat slevu za samoobslužnou pokladnu – říkejme tomu klidně „(ne)zaměstnanecký tarif pro zákazníky“ – neexistuje jediný rozumný důvod, proč ji používat.
Ergo kladívko, mám-li suplovat práci pokladních, chci dostat také zaplaceno. Aspoň pět procent dolů. Inflace se přece taky nezastavila u dveří nadnárodního řetězce, ne?
Nostalgie?
Bojkot samoobslužných pokladen není nostalgie po minulosti. Je to zdravý odpor proti přesouvání nákladů na zákazníka, kterému se to prodává jako výhoda. Ne, není to výhoda. Je to outsourcing práce na lidi, kteří si přišli jen nakoupit.
Takže příště, až vám někdo bude tvrdit, že samoobslužná pokladna je pohodlí, odpovězte prostě:
„Děkuji, já jsem dnes zákazník. Ne brigádník.“
A propos – ještě že se toho nedožila legendární televizní „žena za pultem“ (Jiřina Švorcová), která mj. „zpérovala“ mladší kolegyni, která nebyla schopná odpovědět zákazníkovi – socialistickému člověku, zda mají to či ono, a poslala toho nebožáka podívat se do regálu samotného, zda to mají. Co by J.Švorcová asi řekla dnešním supermarkeťákům, kteří po lidech perfidně chtějí, aby si sami vše zařídili na samoobslužné pokladně? Raději to nechci ani slyšet.
