Článek
Možná je to dáno jistým typem existenciálního neklidu, který v nás zanechala polistopadová doba – touhou být součástí něčeho většího, něčeho, co nás přesahuje, ale přesto dává našim činům smysl.
Paní Libuše, důchodkyně z maloměsta a rodiště Miloše Zemana, ano správně z Kolína u Prahy , se rozhodla, že už nebude jen tak nečinně sedět doma a krmit kocoura Havla, který jí vděčně přede do klína.
Chtěla být užitečná. Nějakým podivuhodným způsobem, jak to už v našich životech bývá – omylem klikla na něco, co považovala za přihlášku na výlet do Kutné Hory za levnými hrnci, ale co ve skutečnosti byla registrace do hnutí STAN.
Zpočátku se nic nedělo. Pár emailů, jeden telefonát. Pak přišla krabice s letáky, které má nebohá stařenka ihned roznést - zvaly na diskuzi s Vítem Rakušanem - Bez cenzury!
Když jí poprvé požádali, aby přišla „na schůzi základní organizace“, myslela si, že jde o seniorský kurz o zdraví. Až příliš pozdě pochopila, že „party“ nemá nic společného s mitochondriemi adietami, ale spíše s krajským zastupitelstvem.
Její muž Ludva (71), muž pevných názorů a typický osmdesátkový mudrlant, který nejprve něco ukradl a pak přemýšlel k čemu mu (či jeho rodině) to bude , se zpočátku domníval, že se jedná o vtip.
„Bábo bláznivá,“ utrousil, „tři sta let jsme trpěli pod Rakouskem, a tys teď začala sloužit Rakušanovi!“
Tím přirozeně nemyslel nějakého habsburského arcivévodu, ale jistého Mgr. Vítka Rakušana, učitele ve výslužbě z maloměsta, který STANkařům dočasně předsedal. Když pan na podzim 2025 drtivě prohrál volby, řekli mu SPOLUstranící, Vítku, ANO to STAČILO a strčili ho do černého pytle…ale to předbíháme.
Zpátky ke středočeské seniorce a jejím lapáliím.
Namísto výletu do lázní musela paní Libuše lepit plakáty na autobusových zastávkách, kde ji profackoval nejen vítr, ale i paní Bc. Marta Dis., věrná volička jiného politického subjektu, která se k Libušině plakátování vyjádřila sice jednoslovně, leč velice peprně a opakovaně. To byla rvačka, jak z Clash of the Stars. I Dokonce i legendární Fatty Pilow ji sarkasticky komentoval na svém bláznivém youtubovém kanále a Pavel Novotný z Řeporyjí si do boxujících stařenek taktéž (řepo)rýpnul.
Jednou za měsíc pak přicházel na řadu „dozimetrický večer“, o kterém zde, bohužel nemůžeme psát, jelikož podléhá tomu nejvyššímu stupni utajení!
Při jedné z takových schůzí, unavená a s mírnou bolestí v zádech, si paní Libuše povzdechla: „Tohle není ten občanský aktivismus, co slibovali v roce osmdesát devět.“
A tehdy jí došlo, že i dobrá vůle, je-li nesprávně zacílena, může vést ke zvláštním výsledkům.
Paní Libuše dnes opět krmí kocoura a čte si Havlovy Dopisy Olze. Ludva jí sice dál dobírá, ale když spolu chodí po lese, říká: „Aspoň sis to zkusila, Libi. Alespoň teď, ty stará papriko, víš, že svoboda opravdu není žádná procházka růžovým sadem.
A jak pravil klasik – pravda a láska musí občas projít „dozimetrem“, aby zvítězily nad lží a nenasytností!
---------------------------
(satirický autorský fejeton, autor je z Moravy)
