Článek
Kdyby Franz Kafka psal politické komentáře, možná by si vybral právě dnešek. Česko se ocitlo v situaci, která je tak absurdní, až je vlastně typicky česká: máme dva premiéry. Jeden starý, unavený, stále ještě v úřadu, ale už skoro ve dveřích.
A druhý čerstvě jmenovaný, připravený ujmout se vlády – ale zatím jen „na papíře“.
Babiš a Fiala, Fiala a Babiš
Dva muži, kteří by si navzájem nepůjčili ani zapalovač ( o manželce nemluvě), teď nakrátko sdílejí titul, který u nás obvykle nosí jen jeden člověk.
Andrej Babiš se stal opět premiérem. Prezident Petr Pavel ho jmenoval s výrazem přísného učitele, který žáka pouští znovu k maturitě. Všímáte si? Žádné emoce. Jen konstatování, že Babiš dodržel dohodu a veřejně oznámil, jak hodlá řešit svůj střet zájmů.
Není nad to, když premiér musí pravidelně vysvětlovat, komu vlastně patří jeho majetek. Ale budiž. V politice tohle už nikoho nepřekvapí.
Po žních nejdeš k Turkovi
Pozornost přitahuje i Babišův seznam ministrů. Je tam skoro všechno – až na Filipa Turka. Šéf ANO si zřejmě uvědomil, že vláda není TikTok a že řídit ministerstvo není totéž jako natáčet videa o tom, jak „přichází změna“. Turek zůstal za dveřmi, nejspíš aby nerozbil porcelán v prvních pěti minutách.
Prezident Pavel zároveň připomněl, že Česko je ve složité bezpečnostní i ekonomické situaci. To se říká jemně. Přeloženo do lidštiny: máme problémů jako včel, peněz málo, světem cloumají krize a naše politická scéna připomíná spíš divadlo „Sklep“ než stabilní demokracii. Budeme prý potřebovat vizi a odvahu. Vizi ovšem politici mívají – problém je, že každý úplně jinou. A odvahu? Tu v českých luzích a hájích předvádí obvykle jen ten, kdo už nemá co ztratit.
A tak tu sedíme, národ se dvěma premiéry
Jeden symbolicky odchází, druhý symbolicky přichází. Všechno se tváří velmi důležitě, ale reálně se nestane nic, dokud se dveře Strakovy akademie definitivně nezabouchnou za Petrem Fialou. Babiš mezitím sbírá síly, hledá ministři a možná přemýšlí, jak tentokrát vládnout tak, aby to netrvalo jen jedno volební období.
Česko se ocitá na další křižovatce. Prezident apeluje na zachování vazeb v EU a NATO – což je signál, že se věci mohou začít hýbat i směrem, který se některým nebude líbit. Vláda, která teprve vzniká, má před sebou úkoly, které by nevzala ani parta dobrovolníků s helmami z Bauhausu.
Musíme nyní vyčistit ten chlív po bývalé vládě, a to nebude opravdu jednoduché.
Ale jak známe Čechy a Moraváky, nakonec to zvládneme. S mírným reptáním, trochou ironie, pár memy a jedním novým premiérem. A tím druhým, který brzy zmizí v učebnicích politologie na stránce „premiér-profesor na odchodu“.
Takový už je náš český politický folklor.
