Článek
Prodavačka Oxana se rozplakala dojetím. „Jste jediný slušný,“ řekla mu. A mně došlo, jak nízko jsme jako společnost klesli.
Brněnský Kaufland, páteční odpoledne.
Fronty u pokladen se klikatí jako had v brněnské ZOO.
Senioři a důchodkyně útočí na akční jogurty a mladé matky obezřetně kličkují s kočárky mezi regály, jako by hrály slalom o přežití.
Mezi tím vším se odehrál malý zázrak – takový ten, co by měl být samozřejmostí, ale právě proto dojímá.
Senior Ruda, 74 let, muž, který pamatuje nejen pětikorunové pivo, ale i dobu, kdy se lidé ještě zdravili v tramvaji, se i v pokročilém věku rozhodl zůstat slušným člověkem, i když je z Brna city.
Přišel ke kase, podíval se prodavačce do očí a řekl ono zaklínadlo z dávných časů: „Dobrý den.“ A když bylo po placení, přidal další relikt staré školy: „Děkuji, mějte se hezky.“
Prodavačka Oxana, která si k nám z Luhansku přivezla nejen azbuku, ale i zbytky víry v lidskost, to nevydržela. Rozplakala se. Ne z radosti nad tím, že právě prodala čtvrtý balík toaletního papíru v akci. Rozplakala se, protože jí někdo – po dlouhé době – připomněl, že je člověk.
„Většinou nám tu lidé jen nadávají, ať jdeme domů na Ukrajinu, nebo že máme zboží moc drahé,“ řekla mezi slzami. „A vy jste dnes jediný slušný.“
A tak zatímco si ostatní zákazníci nervózně ťukali na hodinky, protože „co tam ta ženská zase dělá, proboha?!“, Ruda způsobil něco, co se počítá - lidskost a lidský moment v tom našem uspěchaném velkoměstském tempu.
Stát na správné straně
Ruda přitom neudělal nic zvláštního. Nepsal petici, nevedl hrdinný projev, nepřevrátil svět naruby.
Jen řekl Dobrý den a Děkuji – a to stačilo na malý lidský zázrak, který se nevejde do letáku, ale měl by se tisknout na obaly všech akcí: Slovem ušetříš víc než slevou.
Možná bychom si z Rudolfa měli vzít příklad.
Ergo kladívko, každý den se můžete stát hrdinou brněnského Kauflandu nebo dokonce i Lidlu – a to jen díky tomu, že jste a budete prostě slušní.
Bonis verbis benivolentia colitur."
Laskavost se pěstuje dobrými slovy.
Polepšeme se!
