Článek
Podzimní dubnové ráno začalo jako každé jiné – trochu ospale, trochu studeně, trochu nespravedlivě. Protože budík vždycky zvoní v tu nejméně vhodnou chvíli. Ale co naděláme.
Vstal i senior Standa (71, nepraktický lékař v důchodě) oblékl se, zapnul kabát, vyvenčil psa (který byl vzhůru dřív než on, jako vždy), a vyrazil na svou každodenní výpravu do Kauflandu. Aby stihl všechny slevy a akce.
Cestou ke kauflandí svatyni minul skupinku náctiletých slečen, které kouřily elektronické cigarety před školou. Odhadem tak patnáct let.
Všechny oblečené jako by právě vyšly z módního webu pro rebelky a všechny zaměstnané debatou o… řekněme, alternativních životních stylech.
Standa zaslechl jednu větu, která by zasloužila být vytesaná do kamení sociálních sítí „Kámo, já byla v sobotu tak ožralá a zhulená, že jsem ani ….
Senior se zastavil a zalapal po dechu. Ne proto, že by nikdy neslyšel horší výroky – koneckonců, žije v Brně, kde hřích jenom kvete, ale tohle bylo i na něj moc.
A pak si povzdechl směrem k procházející městské policistce -
„To je fakt v háji už… my v jejich letech jsme s tímhle už končili. A oni teprve začínají. Hrůza a děs.“
Strážnice se rozesmála na celé kolo. „To se vám vážně povedlo!“ – pochválila hlasitě bystrého a vtipného seniora.
Vy si jistě říkáte a napjatě očekáváte - a co na předmětné holky? Popravdě, těm to bylo úplně jedno a dědulu ani policistku snad ani nezaregistrovaly, a i kdyby…jim jsou takové „OHIO trapárny“ úplně volné.
A to je vlastně dobře.
