Článek
Je rychlý, absurdní, nápaditý a především neuvěřitelně vtipný. Allen si zde bere na mušku budoucnost, politiku, diktatury, technologický pokrok i lidskou posedlost představou dokonale fungující společnosti – a prakticky nic z toho nenechá na pokoji.
Hlavním hrdinou je Miles Monroe, pětatřicetiletý amatérský klarinetista a spolumajitel restaurace U veselé Mrkvičky v Greenwich Village. V roce 1973 podstoupí zdánlivě banální operaci žaludečních vředů. Jenže z narkózy se probudí až téměř o dvě stě let později. Svět kolem něj je najednou úplně jiný a Miles, který rozhodně nepůsobí jako prototyp akčního hrdiny, se do něj snaží nějakým způsobem zapadnout. Pochopitelně se mu to příliš nedaří.
A právě v tom je kouzlo filmu. Allenův hrdina není žádný Superman. Je spíš vystrašený, neurotický, poněkud nemotorný člověk, který se do nebezpečných situací dostává často hlavně vlastní vinou. Jeho největší zbraní není fyzická síla, ale schopnost přežít vlastní trapnost.
Allen si s chutí utahuje z diktátorských režimů i z různých představ o „dokonalém“ politickém systému. Budoucnost zde není žádný technologický ráj, ale svět, v němž se pod uhlazeným povrchem skrývá manipulace a mocenská zvůle. Satira je přitom natolik přehnaná, že ani po desetiletích nepůsobí jako těžkopádná politická agitka.
Velkou předností Spáče je také filmový humor. Allen se hlásí mj. k tradici němé grotesky.
Najdeme zde ozvěny Macka Sennetta, Bustera Keatona, Harolda Lloyda, Charlieho Chaplina i bratří Marxů.
Některé gagy jsou založeny na obrazu, jiné na dialogu, další na naprostém absurdnu. Film tak připomíná komediální horskou dráhu, která téměř nemá čas zastavit.
Výborně funguje také Diane Keatonová, která je Allenovým partnerem nejen herecky, ale především komediálně. Jejich společné scény mají přesně ten druh lehce neurotického humoru, který se později stal jedním z Allenových poznávacích znaků.
A nesmíme zapomenout na hudbu. Allenův klarinet zde není pouze rekvizitou jeho postavy. Hudba je organickou součástí filmu a připomíná, že před námi stojí režisér, který měl k jazzu stejně blízko jako ke kinematografii. Neworleanský jazz dodává filmu další vrstvu a zároveň zvláštní pocit nostalgie po světě, z něhož byl Miles násilně „odstřižen“.
Spáč je zkrátka velmi povedená sci-fi komedie, která se odmítá brát vážně. A přestože některé její futuristické představy dnes působí úsměvně, základní Allenova myšlenka zůstává překvapivě živá: lidé mohou vymyslet sebeúžasnější společenský systém, ale pořád v něm zůstávají lidé. A s nimi jejich hloupost, ješitnost, touha po moci a samozřejmě také schopnost dělat pořádné absurdity.
Hodnocení: 95 medvědích %.
Jeden z nejzábavnějších raných filmů Woodyho Allena.
