Článek
Spor o Lidový dům pokračuje: Altnerovy stamiliony visí ve vzduchu, Sociální demokracie (SOCDEM) se vrací k prvoinstančnímu soudu
Městský soud v Praze včera zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, který přikazoval České straně sociálně demokratické ČSSD později přejmenované na SOCDEM zaplatit stamiliony korun za služby, jež jí v minulosti poskytl advokát Zdeněk Altner.
Letitý spor o údajnou odměnu za právní pomoc při vysouzení Lidového domu se tak po letech vrací zpět na začátek – k novému projednání prvoinstančním soudem.
Odůvodnění verdiktu zatím není veřejně známé. Odvolací soud rozhodl už minulý týden v neveřejném jednání a rozhodnutí zatím nebylo účastníkům doručeno.
„Informace nejde poskytnout do doby, než bude doručeno účastníkům,“ správně uvedla mluvčí městského soudu. O zrušení verdiktu Obvodního soudu se však ví – potvrzuje to veřejně přístupná aplikace Infosoud.
Když dobrá vůle nestačí
Celý případ, táhnoucí se už téměř čtvrt století, je smutnou učebnicí právního, politického i lidského marasmu. V devadesátých letech čelila obnovená Sociální demokracie nerovnému boji o navrácení Lidového domu – historického sídla strany, které jí bylo za komunismu znárodněno. Strana se obrátila na advokáta Zdeňka Altnera, který jí skutečně pomohl dům získat zpět. Ale následná dohoda o odměně – či spíše její nedostatečně srozumitelné a právně nezajištěné provedení – se Sociální demokracii stala osudnou.
Altner po letech požadoval neuvěřitelnou sumu. Z původních 17 milionů korun se díky smluvním pokutám, úrokům a penalizacím vyšplhala požadovaná částka až na stovky milionů. Absurdní požadavek, který svou výší budí dojem spíše lichvářského nároku než standardní odměny za právní službu. Ale právně vycházel z toho, co si strana – zřejmě v dobré víře a s vírou v čestnou dohodu – s Altnerem podepsala.
Komu se to hodí? Cui bono?
Pro politické konkurenty to byla a je zlatá příležitost. Dluh nad hlavou, potenciální insolvence, nálepka neschopných hospodářů – to všechno se Sociální demokracii nehezky vracelo a veřejnost měla o čem diskutovat.
Média se předháněla v titulcích, strana slábla a pomalu zmizela ze scény.
A soudy? Ty mají času dost. Věc se vleče desítky let, přesto se opět vrací na začátek.
Co by se nemělo zapomenout
Celý příběh má ale jeden prazáklad, který by neměl zapadnout. Lidový dům byl ukraden komunisty. Prostě a jednoduše zabaven – bez relevantního právního důvodu, bez náhrady, bez spravedlnosti. Stejně jako církvím byl majetek po revoluci navrácen se slovy „co bylo ukradeno, má být vráceno“, mělo by to platit i pro nejstarší českou politickou stranu.
Altnerovým dědicům za právní pomoc náleží přiměřená odměna, ale ne ekonomická poprava. Sociální demokracie (resp. tehdejší ČSSD) si možná v devadesátkách nepohlídala právníky, ale motiv byl jasný: napravit křivdu. A ta křivda nesmí být zapomenuta.
Howgh.
